Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

Jiří Dědeček básník a písničkář

Nedávno mé mladší dceři na nějaké akci místo vstupenky dávala taková hezká slečna razítko na ruku; to se dneska dělá, aby se ušetřil papír. Mile se usmála a povídá: "Tady máš štempl, ať doma vidí, kde jste s dědečkem byli."

Nejdřív jsem si myslel, že mě zná, a to mě naplnilo hrdostí - hle, a pak že bych mladé generaci už neměl co říct! Ale potom jsem si uvědomil, že mě má za prarodiče mého vlastního dítěte, a zase jsem posmutněl.

Myslím, že starší rodič nese své rodičovské břímě mnohem obtížněji nežli takový dvacetiletý. A nejen kvůli podobným omylům.

Především proto, že starší už ví, co všechno na malého tvorečka ve světě číhá, a tak cestou na pískoviště nosí s sebou po kapsách náplast a Bromhexin, zámožnější i revolver.

Starší si také daleko intezívněji uvědomuje, že jeho dítě je rukojmím státu - co všechno by mohl, nemít děti!

Vydělávat nepravidelně, bydlet, kde se dá, bojkotovat ČEZ, jíst jen dvakrát týdně, nemýt se, chodit za prostitutkami, neplatit složenky, upít se k smrti - zkrátka žít...

Jistěže toto vše lze provozovat i s dětmi na krku (znám ty případy, ovšem patří právě k těm mladším!), ale já to bohužel nedovedu. Takový jsem nějaký hloupě zodpovědný bohém v nejlepších letech, že i domácí úkol podepíšu.

Jenže tady dětský nátlak zdaleka nekončí. Jim nestačí, že se otec postará. Ony ho strašlivou čistotou duše vydírají a ještě ho nutí být jiný, lepší! A tak on se kvůli nim začne na stará kolena hlídat, kultivovat: s tímhle je konec, tohle už taky nesmím, vždyť co by tomu jednou řekly moje děti!?

Nakonec tedy nadobro odloží všechny svoje neřesti, zlozvyky, koníčky a úchylky, až se znenadání jednoho dne ráno probudí jako poměrně slušnej člověk. Netvrdím, že zrovna tohle mě už potkalo, ale cítím, že se to díky dětem neodvratně blíží.

Patřím zkrátka ke starším, zodpovědným rodičům a musím se s tím smířit.

Nejprve jsem se kvůli tomu na třídních schůzkách trochu styděl mezi dvacetiletými maminkami a tatínky, ale jak děti odrůstají, jejich mladí rodiče chátrají a já se držím, už se ten věkový rozdíl od pohledu stírá. Dokonce mi už jako vizuálně nejstaršímu přestali nabízet funkci pokladníka nebo předsedy SRPŠ.

Ale mně to nevadí, já po žádné moci nebažím, já mám právě dost už na svém rodičovství.