Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

Jiří Dědeček básník a písničkář

Když nedávno celý civilizovaný svět slavil Den bez aut, byl jsem zrovna pozván zahrát pro hnutí Duha v Českých Budějovicích. Jel jsem tam samozřejmě autem.

S chatrnou výmluvou, že za prvé jezdím na plynový pohon a za druhé že včera jsem byl v Opavě a zítra musím být v Benešově u Semil a že se to jinak nedá stihnout.

Kdepak, všechno je dostupné veřejnou hromadnou dopravou, usmívali se moji hostitelé a organizátoři laskavě, leč neústupně. Vypočítali mi všechny možnosti vlakových i autobusových spojení zpaměti, abych se co nejvíce styděl.

Za volantem strávím nejen více času než na jevišti, ale i více než v posteli

Cítil jsem se ale ve svém studu trochu dotčeně - mně, soukromému ochránci přírody, členu čestného předsednictva Dětí země a voliči Strany zelených budou něco vyčítat?! Ať si zkusí tahat po světě kytaru, desky a knížky na prodej a náhradní oblečení!

Mně přece vůbec nejde o nějaké pohodlí, toho se ve společném zájmu klidně vzdám, ale vlakem jezdit nebudu! Za prvé jsem rád čistý a za druhé pořadatelé se směšnou tvrdošíjností trvají na tom, aby se dorazilo ve stanovený den.

Autobusem se možná ještě jakžtakž dostanu tam, ale nazpět v noci už ne, a já přece jenom občas potřebuji navštívit rodinu, pohádat se se ženou a zmlátit děti, než vyrazím na další štaci. A letadly se bojím. Ať to obracím, jak chci, zbývá mi jenom ten automobil.

Viděl jsem v Paříži dámu, která si v dopravní zácpě uvnitř svého peugeota rozložila stoleček se sendvičem a termosku s kávou a v klidu posnídala.

Kromě přemísťování v prostoru je automobil řidiči opevněním uprostřed davů

Poté mobilně telefonovala, psala si na notebooku, udělala si make-up, poobědvala, poslala posledních pár mailů a pak - to jí zřejmě skončila pracovní doba - se protiobloukem zařadila do zácpy v opačném směru, aby byla do setmění doma na večeři.

Ptal jsem tehdy svých pařížských známých, proč vlastně rovnou doma nezůstala. Nojo, ale na co by jí pak bylo to auto? smáli se mi.

Automobil je pojízdný domov; nedávno jsem si spočítal, že strávím za volantem nejen více času než na jevišti, ale i více než v posteli, a to je v mém věku na pováženou!

Myslím, že kromě přemísťování v prostoru je automobil řidiči právě jakýmsi opevněním uprostřed davů. Hlavně ve městě.

Lidé na ulicích a v prostředcích hromadné dopravy kašlou, kýchají, páchnou, šlapou si na špičky. Rozhodnou-li se být agresívní, kontakt je nepříjemně rychlý a těsný.

V autě vám ovšem nikdo jen tak nenafackuje, v autě vás před bližními chrání sklo, koženka a plech. Dokonce si tam i v té nejhorší dopravní špičce můžete naladit svou oblíbenou stanici a poslouchat má ranní zamyšlení.

To všechno ještě tak dvacet třicet let, než dojdou světové zásoby ropy...