Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

Jiří Dědeček básník a písničkář

I když nejsme nijak zvlášť věřící rodina, biblických legend si vážíme. Také Advent světíme, ačkoliv tak trochu po svém.

Onehdy v neděli například nám správně hořely už dvě svíčičky na adventním věnci, my jsme si zhasli a sesedli jsme se kolem něho držíce se za ruce, abychom se propojili v takový duchovní kruh.

A jak se svátky klidu přibližují, moje vnitřní napětí se stupňuje

Zavřel jsem oči a chystal jsem se zduchovnit i své konzumní nitro, když tu se mi něco nezdá.

Otevřu tedy znovu oči do reality a koukám, že moje žena v rámci myšlenkového kruhu drží kočku za ocas, zatímco starší dcera svírá tomu zvířeti ucho!

Kočka byla hodná, o to nic, a nejen proto, že jeden z jejích rodičů byl pravděpodobně plyšák, ale protože zkrátka chápala, že se občas musí přizpůsobit rodinnému rozpoložení.

Nejdřív jsem si pomyslel, jaké je to znevážení té vzácné chvíle, ale pak jsem se rozhodl ponořit se do svého rozjímání bez ohledu na okolnosti a zahrnul jsem tam i tu kočku... Jsou to taky tvoři boží, jak zpívá poslanec Svatopluk Karásek, rozjímám tedy v duchu.

I když ten to vlastně zpívá o mouchách. Ale mouchy ne, ty do kruhu neberu. I když zase na druhou stranu jak začnou lítat mouchy, je léto. Léto je dobré, člověk ho musí vzít i s mouchami, a nebo nic. Tak dobře, beru i hmyz.

Ovšem v Karáskově písni ty mouchy vlastně symbolizují fízly. No jo, tak fízly bych skutečně raději udržel vně kruhu. Ale co to sem pletu! ... V tuto posvátnou chvíli mám přece myslet na svoje bližní, a ne tady suplovat Úřad pro utajování zločinů komunismu!

Jenomže vzato kolem a kolem fízlové jsou taky bližní. Dokonce: každý fízl je bližní. Ale ne každý bližní je fízl. Množina bližních je tedy každopádně větší než množina fízlů. Uf, to se mi ulevilo...

Vida, stačí trochu logiky, a hned se člověk cítí líp... Už jsem z toho vážně jelen. Odpustil bych jim hned, ale nemám-li právo soudit, abych nebyl souzen, nemám ani právo odpustit.

A koneckonců odpustit je jedna věc, a zapomenout druhá... A pomsta je strava, která se konzumuje za studena, jak praví korsické přísloví.

A dost! Pojďte i vy do mého kruhu, fízlové. Ale jen abychom se nakonec všichni vešli... No, ale vždyť už skoro žádní fízlové nejsou. K čemu by naše mladá demokracie potřebovala fízly?

A kdo ví, třeba ani žádní nikdy nebyli, třeba si je lidé vymysleli, protože si nedovedli vysvětlit některé přírodní jevy...

Kočka náhle zlostně vrkla a přerušila kruh a tím i mé rozjímaní; naplácal jsem jí a pak mi to bylo líto.

Vždycky když mine druhá adventní neděle, jsem zkrátka takový rozcitlivělý. Všechno si hned beru, ano, vím o sobě, že reaguji nepřiměřeně. A jak se svátky klidu přibližují, moje vnitřní napětí se stupňuje.

Asi za to může ta vzrušující supermarketová atmosféra. Kdyby se mi například někdo na ulici dnes pokusil zazpívat "Narodil se Kristus Pán", nakopu ho do zadku a jeho mrtvolu budu za vlasy vláčet ulicemi. Inu, kouzlo vánoc...