Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

Jaroslav Veis novinář a poradce předsedy Senátu

Nevím jak pro vás, ale pro mě se rok 2003, zejména jeho konec, stal především rokem celebrit, osobností, hvězd, příslušníků elit, zkrátka lidí, kteří něco znamenají, o kterých se mluví, kteří se natáčejí a vůbec všelijak snímají.

Bledá závist, dalo by se říct. Kdepak, únava z informačního šumu, chci se bránit. A možná i obava ze skutečnosti, že to stálé vystrkování celebrit mrzačí demokracii, protože dává bohatým, krásným a slavným větší autoritu, než si zaslouží.

To nemám z vlastní hlavy, to konstatovala před pár lety sloupkařka New York Times Maureen Dowdová.

Jenže co když je Maureen Dowová taky krásná a bohatá, když už je slavná, alespoň v Americe? A navíc: tuhle větu napsala do časopisu George, který založil a redigoval John Kennedy junior. Samozřejmě, další celebrita.

Každopádně, výskyt celebrit se poslední dobou prudce zvýšil nejen za oceánem, ale i u nás. Ze společenských rubrik a časopisů, které jako pestrobarevný plevel čouhají z každé trafiky, se loni celebrity začaly stěhovat do zpravodajství.

Vyslov se, celebrito, pokud možno ke všemu, žádají novináři

Jako kdyby přestávalo být důležité, co se vlastně stalo, nebo nedej bůh proč se to stalo a místo toho přicházely zásadní informace, kdo slavný u toho byl nebo alespoň, co si o tom myslel, když se to dozvěděl. Vlastně nepřehánějme, ne co si myslel, ale co o tom říkal.

A že říkali. Když Pavel Nedvěd dostal Zlatý míč, dozvěděli jsme se z novin - dovolím si citovat Právo, o němž se říká, že má dobré zpravodajství - zásadní informaci tohoto znění:

"Velmi pozitivně vnímají udělení ceny také osobnosti českého politického a kulturního života. Zlatý slavík Karel Gott prohlásil, že je na něj hrdý. Lucie Bílá mu jako vlastenka poslala velkou pusu a prezident Václav Klaus ocenil jeho bojovnost a popřál jemu i mužstvu úspěch na mistrovství Evropy."

Uf, až se prohýbám pod vahou těch slov.

Mimochodem, padala o člověku, který má všechny vlastnosti, aby sám celebritou nebyl: žádný zázračný talent, k úspěchu se vypracoval poctivou dřinou.

Nezajímají ho párty, rauty a večírky. Neplácá se s Petrem Novotným po zádech a nevolá na Halinu Pawlovskou "váu". Nenosí kulicha, šátek na piráta, kožich ani šálu a podobné terciální pohlavní znaky, jimiž se celebrity odlišují od obyčejných lidí.

Zkrátka, hraje jen fotbal, a navíc tak, aby jeho mužstvo vyhrálo, ne aby především pobavil. Tudíž neatraktivně, což podle odborníků na celebrity výrazně snižuje jeho marketingovou hodnotu. Prodejnost přeložme si, a připomeňme, že ta vlastnost kdysi byla považována za nepříliš žádoucí.

Ale abych všechno neviděl jen černě: ne vždycky za všechno můžou jen ty celebrity. Ať chtějí nebo ne, jsou součástí čehosi, čemu se říká zábavný průmysl.

Vyslov se, celebrito, pokud možno ke všemu, žádají novináři: s optimistickým úsměvem k pozitivním jevům, se slzami na krajíčku k obětem hladomoru, s tvrdým leskem v čích k terorismu v časech demokracie či k odporné roli disentu v dobách totality, s pochopením k užitečnosti viagry, když je uvedena na trh. Hlavně vždycky.

Zkrátka, když je něčeho moc, je toho příliš. Ještě, že pořád zbývají nějaké ty chvilky pozitivní deviace, kdy se celebrity odmlčí a k dění se nevyjadřují.

Například když přijde čas povánočních slev zboží v supermarketch: názor na ně, tuším, zatím Helena, Karel ani Lucie veřejnosti prostřednictvím médií nesdělili.

I když, kdo ví, třeba nějaký imagemaker už myslí na to, že by prodej nového cédéčka podpořilo, kdyby se jeho svěřenec vyslovil k výraznému snížení cen zimních brambor k uskladnění.