Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

Jaroslav Veis publicista a poradce předsedy Senátu ČR

Takže ministryně zdravotnictví Součková, kterou podle všeho, co se o ní píše a v průzkumech říká, nemá nikdo rád, se rozhodla, že se bude soudit hned nadvakrát.

Jednak se středočeským hejtmanem Bendlem, který to zatím do průzkumů ještě nedotáhl, a tak nevíme, jak si stojí, jednak s televizí Nova, o níž naopak už od časů ředitele Železného víme, že má vždy ten největší díl ze všech koláčů v téhle zemi, a tudíž nepochybně i z koláče popularity.

Novácké zpravodajství nezávislé na realitě je jen adaptovaným gulášově komunistickým modelem

Ale i když se v poslední době všichni tváří, jako kdyby popularita byla pro kvalitní život důležitější než kyslík a stavební spoření dohromady, mně teď jde víc o téma sporu: má jím být zpráva, že ministerstvo zdravotnictví nařídilo, aby pražské nemocnice napříště nepřijímaly akutní pacienty, tedy oběti dopravních nehod, infarktů, náhlých příhod a selhání ze středních Čech.

Tak pravil Bendl v televizi Nova. Paní ministryně něco takového ale popírá a hejtmanskou zprávu pro nováky označila za poplašnou, tudíž žalovatelnou.

Můj prostý rozum velí označit takovou zprávu spíše za pitomou. Těžko si lze představit nemocnici, před jejímž vchodem zastaví sanitka s pacientem ohroženým na životě a vrátného, který ji odhání s křikem "Padejte do svýho špitálu burani, u nás v Praze nemáte co polehávat!".

Jenomže není dosud známo, že by se někoho podařilo pohnat k soudu za šíření blbostí, natož ho odsoudit, zatímco na šíření poplašných zpráv paragraf máme odpradávna.

Ne že by takové zprávy šířila jen Nova, nicméně největší podíl na koláči jí nelze upřít ani na tomto poli. Blbost takových zpráv spočívá v jakési extrapolaci skutečných událostí či jejich vymístění z reality do smyšlených souvislostí.

Reportér, nejčastěji mladý muž s naléhavým hlasem a hlavou tak natrčenou do kamery, že se někdy bojím, že nám propadne do pokoje a všechny nás tam potrká, se v hrubých obrysech zmíní o tom, co se stalo, aby se pak začal důkladně zabývat tím, co hrozného by se stát mohlo.

Obavy z negativního vývoje si nakonec nechá potvrdit několika náhodnými kolemjdoucími a doktorem Cimickým a blbá zpráva je na světě.

Mimochodem, tato novácká metoda zpravodajství nezávislého na realitě není ničím jiným než na dnešní poměry adaptovaným starým gulášově komunistickým modelem.

Tehdejší televizní hlasatelé ovšem měli nařízený optimismus a tak zprávy třeba o tom, že ÚV rozhodl, aby v Liptákově pod Bedákovem byl s pomocí bratrských zemí zbudován kombinát na výrobu bot etrapolovali a tvářili se, že boty z té továrny už dávno mají ošlapané podpatky.

Nemůžu si pomoct, ale vždycky, když tuhle večerní soupravu přitroublých novinek mám za sebou - a přiznávám, že většinou ji dosleduju pouze z klinického zájmu - nespraví mi blbou náladu, která je jejím logickým výsledkem, ani sebekrásnější gepardí koťátko ani králičí novorozenec se třemi pinďourky, ani blok životodárných reklam po nich.

Málo platné, úplně za všechno politici opravdu nemůžou. A mimochodem tím, že se budou soudit, ničemu nepomůžou. To už je ale zase jiný příběh.