Leo Pavlát
Listoval jsem si nedávno monografií o Marcu Chagallovi. Znáte ten jeho svět: létající zvířata a lidé. Andělé, housle, květiny, povozy, domy a věže. Vše jako by unášel a barvil mohutný vzdušný vír.
Z jednoho obrázku, až nečekaně realistického, se však na mě díval starý muž s bílým plnovousem zahalený do rituálního pláště. "Rabín s haluzí a citrónem," stálo pod tím obrázkem a také to tak vypadalo. Ten stařec vskutku držel v pravé ruce ratolest a v levé dlani mu ležel žlutavý, na koncích protáhlý plod.
"Rabín s haluzí a citrónem" je označení, které dal obrazu autor knihy. Jak rostlina sama, tak i plod mu nejspíš byly tajemným symbolem. Uměleckou šifrou - kdoví čeho všeho.
Představil jsem si, že by rabín z obrazu Marca Chagalla vystoupil. Že by bylo možné ho potkat. Kolemjdoucí by se za ním nejspíš otáčeli a přemýšleli. O podivínství starého muže. O nešťastných, osudem zkoušených lidech se zastřenou myslí.
A nepochybuji, že by se našel i někdo, kdo by se stejnou úporností, s jakou historik umění hledá u svých oblíbenců skrytá poselství, přisoudil rabínovi cosi zlovolného. Větev a citrón - tedy hůl a kyselost - s tím už by se dalo něco zlého vymyslet.
Všichni víme, že takhle nějak to přečasto chodí: čím méně někoho známe, tím pohotovější o něm máme soud - jakýkoliv. A tak, abych aspoň v jednom případě předešel dohadům, rovnou řeknu, že třeba v Praze takového muže, o jakém mluvím, možná zakrátko potkáte.
Nebude rovnou vypadat jako rabín Marca Chagalla, ale něco společného mít budou. Haluzi - přesněji ratolest palmy se snítkou myrty a vrbovou větévkou. A místo citrónu ponese jemu podobný plod, který se jmenuje etrog: krásně voní a vůbec není kyselý.
S těmito rostlinami se Židé modlí o Svátku týdnů Sukot, který začíná tento týden. O jeho významu, smyslu teď pomlčím - kromě jednoho podobenství. To přirovnává chuť a vůni zmíněných rostlin k vědění a dobrým skutkům člověka.
Jsou lidé jako etrog, který je chutný i příjemné vůně: takoví jsou učení a pohotoví v dobrém konání. Jsou lidé jako palma: s dobrými plody, ale bez vůně; ti jsou učení, ale k dobrým skutkům se nemají. Jsou lidé jako myrta: ta voní, ale jíst se nedá. Jí podobní činí světu dobře, a nepotřebují k tomu být učenci. A konečně jsou i lidé jako vrba, která nevyniká ani chutí, ani vůní: takoví zůstávají nepoučení, a navíc nedělají nic dobrého.
To hlavní však je, že lidské společenství tvoří všichni tihle lidé dohromady. A nejen to, svým způsobem se tyto vlastnosti sváří v každém z nás: Jsme vzdělaní i nevzdělaní, konající dobře i špatně - jako jedinci, a navíc všichni pospolu. Takoví jsme a jako takoví patříme před Bohem k sobě jako ty čtyři rostliny o židovském Svátku týdnů.
Rabín z Chagallova obrazu tohle o lidech věděl tak jako malíř sám. Třeba ten obraz namaloval jen kvůli tomu. Nefantaskně, věcně, realisticky. Aby lidé nesoudili jiné příliš rychle a jednostranně. Aby neviděli haluzi a citrón tam, kde nejsou. |