Tereza Brdečková
Hollywood spolupracuje s Pentagonem. Podle oficiálních zpráv sedí na americkém ministerstvu obrany vysoký důstojník, absolvent filmové školy, a je ochoten půjčit filmařům vrtulníky, tanky, ponorky, letadla, odborné poradce či kompars. Výpravné válečné filmy tak přijdou producenty mnohem levněji. Pentagon má jedinou podmínku: ponechá si kontrolu nad scénářem.
Americký voják nesmí ve filmu působit zbaběle ani komicky, musí být statečný a zachovat si důstojnost i když mu teče do bot. Film také musí podávat pozitivní obraz americké armády.
Úzká spolupráce umělců s Pentagonem začala naplno po teroristických útocích vloni v listopadu. Nepochybně výraz "válka s terorismem" ospravedlnil cenzuru a zřízení jakéhosi odboru propagandy.
 |  |  |  |  | | | Americký voják nesmí ve filmu působit zbaběle ani komicky, musí být statečný a zachovat si důstojnost i když mu teče do bot. Film také musí podávat pozitivní obraz americké armády. | |  |  | |  | Dalo by se v té souvislosti zažertovat na vlastní účet: Snad kdyby se i česká armáda pokoušela vylepšit svou reputaci stejným způsobem, pozvedla by zároveň vlastní bojeschopnost i důvěru obyvatelstva. Bůhví, že obojího má zapotřebí. Musím ale říci, že taková představa mi vlastně ani není tak k smíchu, spíše mne při ní mrazí.
Jako děti nás několikrát za rok naháněli na povinná představené sovětských válečných filmů. Ty se nikdy neobešly bez masívní účasti Rudé armády, která v nich předváděla impozantní veřejné manévry.
Sovětský voják vždy překonal strach, ládoval Kaťuši, nadšeně umíral za vlast, psal domů manželce a dbal rozkazu nadřízených. Ovšemže některé ty filmy byly směšně schématické, ale nad filmařskými kvalitami Bondarčukovy Vojny a míru či eposu Bojovali za vlast upřímně žasnu i dnes.
Problém ale byl, že v pozadí i těch nejlepších sovětských válečných filmů se rýsovala hrozba, že za Rudou armádou nestojí jen tak lidé, ale rodná strana, a ta že je neporazitelná a věčná. Bylo to za normalizace a táž Rudá armáda okupovala i nás.
Mohla jsem si tisíckrát opakovat, že vojáci velké vlastenecké války za to nemohli. Mám stejně dodnes problémy uvěřit v jejich tehdejší statečnost. Faleš a osten propagandy tu převrátily pravdu v demagogickou poučku.
Filmy typu Pearl Harbour nebo Černý jestřáb sestřelen naplní kasy na pár měsíců, možná se pár teenagerů ve Spojených státech příhlásí do armády a pár vlasteneckých srdcí nadchne. Kvůli tomu by ale stát neměl takto kšeftovat a kupovat si reklamu na vlastní armádu.
Za pár let se to v demokratické zemi spolehlivě obrátí proti nynější vládě - a to nemluvím o divácích v zemích, kde jsou Američané málo oblíbeni. Ovšem, třeba Britové natočili za války množství propagandistických filmů.
Některé byly skvělé a staly se základem poválečného vývoje britské kinematografie. Jenomže vznikaly spontánně, často na koleně a v reálných válečných situacích. Pomáhaly Britům přežít válku. Ptejme se ale, čemu či komu pomáhá dohoda Pentagonu s Hollywoodem.
Pro úplnost připusťme, že podstatný rozdíl mezi americkými a sovětskými válečnými filmy existuje. Zatímco v Sovětském svazu mohl filmy vyrábět jen stát, v Americe je může vyrábět kdokoliv a třeba si i z armády utahovat. Jen se musí smířit s tím, že mu Pentagon nepůjčí vrtulníky. Doufám, že některé z těchto filmů už brzo uvidím.
|