Zdeněk Lukeš
Připravuji výstavu, která představí práce německy mluvících architektů v Praze z let 1900-1938. Ten nápad vznikl už dávno. Kdysi jsem deset let zpracovával dokumentaci pražských staveb devatenáctého a dvacátého století. A občas jsem narazil na zajímavé domy, které ovšem náš dobový tisk ignoroval.
Byly to práce architektů, kteří se v této zemi narodili a většinou tu i vystudovali vysokou školu - pražskou německou techniku. A pak tu po léta pracovali. Nevíme o nich téměř nic. Ti, kteří byli židovského původu (a těch byla většina), buď včas emigrovali (hlavně do Anglie, ale i do vzdálených zemí, jako byl Ekvádor, Nový Zéland, Austrálie nebo Kanada) nebo skončili v Terezíně a dál v Osvětimi.
 |  |  |  |  | | | Občas jsem narazil na zajímavé domy, které ovšem náš dobový tisk ignoroval. Byly to práce architektů, kteří se v této zemi narodili a většinou tu i vystudovali vysokou školu - pražskou německou techniku. A pak tu po léta pracovali. Nevíme o nich téměř nic. | |  |  | |  | Ti ostatní buď během války padli nebo byli krátce po ní odsunuti. Takový osud potkal i ty z nich, kteří nebyli nikdy nacisty. To byl třeba případ tehdy už penzionovaného architekta Josefa Zascheho, přítele Jana Kotěry a Pavla Janáka, ale ani přímluvy jeho českých přátel tehdy nepomohly. Jen tři architekti tu zůstali. Jeden z nich utekl později, po srpnové invazi v roce 1968, druhý v témže roce tragicky zahynul.
Jakékoli stopy o životních osudech těchto lidí chybějí. Jako by tu nikdy nebyli. Tak například už v obsáhlé publikaci Album reprezentantů Republiky československé, vydané k desátému výročí republiky, jsou tisíce portrétů významných Čechoslováků všech profesí, včetně architektů, stavebních podnikatelů a pedagogů.
Německý projektant, stavitel nebo profesor není mezi nimi ani jediný. A vůbec - celá ta třímilionová menšina jako by tehdy vůbec neexistovala. Archívy německé techniky byly zničeny v padesátých letech. Pozůstalosti pražských Němců se nezachovaly.
Pár matných vzpomínek mi řekli kdysi pamětníci z řad českých architektů. A tak zbývá pár obrázků v knížkách a dobovém tisku a především ty stavby samotné. Mimochodem - mnohé z nich všichni známe, chodíme kolem nich denně v pražském centru i přilehlých čtvrtích. Mnohdy jde o vynikající architekturu, jen jejich autoři se jaksi vytratili.
Tu výstavu jsem nazval Splátka dluhu.
|