BBCCzech

V Římě se dnes poprvé od sobotní smrti papeže Jana Pavla druhého scházejí kardinálové římskokatolické církve, aby rozhodli, kdy se uskuteční pohřeb a aby zahájili přípravy na něj.

Kardinálové podle tradice nezahájí proces volby nového papeže dříve, než uplyne patnáct dní od smrti dosavadní hlavy církve.

Během dnešního prvního setkání budou kardinálové probírat kroky následující po papežově smrti.

Každý z nich dostane kopii volebních pravidel a bude přísahat, že udrží v tajnosti otázky spojené s volbou i citlivé záležitosti, které se můžou objevit v průběhu jejich vlády nad církví.

Podle pravidel stanovených posledním papežem, mají právo rozhodovat jenom o naléhavých otázkách, zatímco důležitá rozhodnutí musejí přenechat jeho nástupci.

Přestože nebudou přímo diskutovat o jménu příštího pontifika, předběžná setkání dávají prostor pro obecné rozpravy o podobě a budoucnosti církve.

Schůzky se zúčastní dvě stě kardinálů, ale jenom sto sedmdesát z nich je mladších osmdesáti let a mohou proto volit nového papeže.

Během dneška má být tělo Jana Pavla druhého převezeno do baziliky svatého Petra, kde se s ním bude moci rozloučit veřejnost.

Italské úřady se připravují na příliv obrovského množství lidí, kteří přijedou tento týden vzdát hold zesnulému papeži Janu Pavlu druhému.

Svatý otec zemřel v sobotu. Odhaduje se, že do Říma přijedou dva miliony lidí. S pokračujícími přípravami na papežův pohřeb se ve městě zvyšují nároky na dodávky základních potřeb, jako je jídlo a voda.

Televizní stanice dostaly poprvé v historii možnost v přímém přenosu vysílat záběry papežova těla oblečeného do červeného roucha a vystaveného v apoštolském paláci.

V televizích se objevili kardinálové na modlitbách a italští politici, kteří vzdali hold papežovi.

Vzhledem k tomu, že se do Říma chystá rostoucí počet poutníků, úřady připravují plány, jak se s tím vyrovnat.

Hovoří se o tom, že bude nutné instalovat obrovské obrazovky, protože mnoho lidí se na Svatopetrské náměstí, kde se budou konat smuteční obřady, nedostane.

Místa v hotelech už jsou beznadějně zamluvená a sportovní zařízení se narychlo přeměňují na útočiště pro návštěvníky, jichž můžou do města přijet miliony. Termín papežova pohřbu dosud oficiálně oznámen nebyl.

V neděli mnoho římských katolíků, jichž je na celém světě kolem jedné miliardy, vzpomínalo a modlilo se za papeže při pravidelných bohoslužbách.

Přímo u katafalku s tělem papeže Jana Pavla II. se jeho památce poklonili představitelé Vatikánu a italské vlády.

Mnoho z nich se před mrtvým papežem v Apoštolském paláci zastavilo k tiché modlitbě.

Vatikán vyhlásil devítidenní smutek a zveřejnil také oficiální úmrtní list. Papež podle něj zemřel na septický šok a nezvratnou zástavu srdce. Bylo mu 84 let.

Na Svatopetrském náměstí ve Vatikánu se shromáždily desetitisíce lidí. Dopoledne se tam konala zádušní mše pod širým nebem.

Celebrující kardinál přečetl přítomným papežův vzkaz poutníkům: "Láska obrací srdce a poskytuje mír."

Papež byl v od čtvrtka v kritickém stavu. Během posledních 24 hodin života opakovaně upadal do bezvědomí.

Tisíce lidí strávily noc na vatikánském náměstí pod okny bytu, kde papež zemřel.

Mnozí se modlili, jiní tiše plakali. Kněz, který byl u papežova lůžka, když Jan Pavel II. zemřel, uvedl, že jeho posledním slovem bylo "Amen".

Lidé v papežově rodném Polsku se po víkendu plném truchlení a vzpomínek vracejí do práce.

V zemi začíná druhý den národního smutku a Poláci se stále nemohou se smrtí Svatého otce smířit.

Na velkých veřejných prostranstvích v Krakově tisíce lidí - často mladých - začaly zapalovat svíčky třicet sedm minut po deváté, přesně čtyřiadvacet hodin poté, co vatikánské úřady oznámily papežovu smrt.

Asi sto padesát tisíc lidí také zaplnilo v neděli hlavní Pilsudského náměstí ve Varšavě.

Právě na tomto náměstí před šestadvaceti lety polský papež v Polácích probudil naději, že i komunismus může být poražen.

V tradičně katolické zemi v neděli noviny obvykle nevycházejí, ale toto pravidlo tentokrát porušila zvláštní vydání listů v černých barvách.

Divadla přestala hrát a fotbalové zápasy byly odloženy. Bývalý prezident Lech Walesa zjevně mluvil lidem z duše, když prohlásil, že Polsko ztratilo matku, protože papež se staral o svou vlast jako matka o své děti.

Také v České republice se modlí za Jana Pavla II. tisíce katolíků. Dnes i v dalších dnech se budou v kostelech konat zádušní mše, připravují se i rekviem v katedrálách.

Až do pohřbu jsou na znamení smutku vyvěšeny na církevních budovách černé vlajky.

Smuteční výzdoba by měla podle mluvčího České biskupské konference Daniela Hermana viset na budovách biskupství, na farních úřadech, případně na kostelech a dalších církevních objektech.

Čeští a moravští biskupové se budou chtít podle Hermana obřadu zúčastnit. Zda se do Říma vydá z Česka organizovaně i větší množství věřících, není zatím vedení církve známo.

Kardinál Miloslav Vlk, jediný český duchovní, který se bude podílet na volbě papežova nástupce, se chystá na cestu do Vatikánu.

V průběhu dneška budou papežovy ostatky převezeny do Baziliky svatého Petra, kde budou moci papežovu památku uctít věřící.

V Bazilice zůstanou papežovy ostatky až do pohřbu, který proběhne do konce týdne. Teprve pak začne proces výběru papežova nástupce.

V souladu s tradicí byl papežův soukromý byt zapečetěn a jeho papežský prsten přelomen.

Po období smutku čeká Vatikán výběr nového papeže. Tento úkol spadá pod kolegium kardinálů, které je složeno z téměř sto dvaceti zasloužilých katolických kněží.

Jihoafrický anglikánský biskup Desmond Tutu podpořil požadavky, aby římskokatolická církev vybrala po více než patnácti stech letech prvního afrického papeže.

Vůbec první africký papež - Gelasius I. vedl církev v pátém století. V církevních kruzích se šíří spekulace, že by mezi možnými kandidáty mohl být nigerijský kardinál Francis Arinze.

Jak ale uvádí zpravodaj BBC zaměřený na katolické záležitosti, je zatím příliš brzy na smysluplné předpovědi, kdo by mohl Jana Pavla II. nahradit.

Dosavadní papež byl první neitalskou hlavou katolické církve za více než čtyři sta let.

Papeže bude volit konkláve 117 kardinálů z celého světa, kteří se musí sejít do dvaceti dní od papežovy smrti.

Kardinálové budou volit v sérii tajných hlasování, dokud se nesplní podmínky volby a pověřený kardinál nebude moci prohlásit "Habemus Papam - máme papeže."

Vedoucí představitelé mnoha zemí světa vyslovují papeži uznání, zdůrazňují jeho přínos pro mír a úsilí o posílení tolerance mezi různými světovými vyznáními.

Izraelský premiér Ariel Šaron řekl, že papež se snažil o historické usmíření katolíků a židů. Podle palestinského vůdce Mahmúda Abbáse papež hájil rovnost všech ras a náboženství.

Hlava řecké ortodoxní církve patriarcha Bartoloměj označil Jana Pavla II. za muže, který usiloval o zlepšení vztahů obou církví.

Americký prezident George Bush označil Jana Pavla II. za bojovníka za lidskou svobodu. Bush připomněl, že je potřeba budovat svět, v němž silní chrání slabé.

Britská královna Alžběta II. ocenila papežovo úsilí o mír. Premiér Tony Blair prohlásil, že svět přišel o náboženského vůdce, kterého uznávala i ostatní náboženská vyznání.

Generální tajemník OSN Kofi Annan řekl, že je hluboce zarmoucen smrtí papeže, kterého označil za neúnavného bojovníka za mír.

Mexiko jako země, kterou papež navštívil pětkrát, vydalo prohlášení, podle nějž papežův odkaz přežije další generace.

Čínské úřady, které s Vatikánem přerušily styky v roce 1951, vyslovily Vatikánu soustrast a vyjádřily naději, že se jejich vztahy s nástupcem Jana Pavla II. zlepší.

Vlády levicových latinskoamerických zemí zdůrazňují papežovu oddanost sociální spravedlnosti.

Prezidentka největší asijské katolické země, Filipín, Gloria Macapagalová-Arroyová uvedla, že papež byl duchovním mostem spojujícím národy.

Arabská liga vyzdvihla přínos Jana Pavla II. při podpoře dialogu mezi různými světovými vyznáními.

Ozývají se ale také kritické hlasy. Mezinárodní katolické reformní hnutí papeže obvinilo, že přispěl k rychlejšímu šíření viru HIV a nemoci AIDS tím, že zakazoval použití kondomů.

Jiné hnutí ve Francii tvrdí, že si papež předcházel diktátorské režimy v Latinské Americe. Skupiny žen a homosexuálů rovněž kritizují papežův odkaz.

V papežově rodném Polsku se ohromné množství lidí účastnilo mší a shromažďovalo se na náměstích, aby uctili památku polského papeže.

V Krakově, kde Jan Pavel II. působil 15 let jako arcibiskup, vyzváněly zvony středověké katedrály deset minut na úvod období státního smutku, které do papežova pohřbu vyhlásil prezident Alexander Kwasniewski.

Bývalý prezident Lech Walesa, někdejší vůdce protikomunistického hnutí Solidarita, přirovnal úmrtí papeže ke ztrátě matky.

Řekl, že bez papeže Jana Pavla II. by možná konec komunismu přišel o hodně později a byl by násilný. Walesa řekl, že papež lidi učil, aby se nebáli.

Před arcibiskupským palácem se věřící modlili, zpívali a tiše rozvažovali. Polský prezident Alexander Kwasniewski řekl, že až do papežova pohřbu vyhlašuje státní smutek.

Zpravodaj BBC v Polsku uvádí, že Jan Pavel II. byl národním hrdinou, byl respektován za svůj zásadový postoj proti komunismu a byl pokládán za morální autoritu.

Zpravodaj BBC dodává, že papeže v Polsku milovali a zbožňovali nejen nábožensky založení lidé. Jeho obrázek prý visí na zdech v milionech domácností.

Papež Jan Pavel II., který byl zvolen v roce 1978, byl prvním neitalským vůdcem římskokatolické církve za posledních 455 let a vůbec prvním polským papežem.

Fakt, že pocházel z komunistické země v Evropě, kterou tehdy rozdělovala studená válka, mnozí považovali za senzaci.

Papež se narodil 18. května 1920 poblíž Krakova jako Karol Wojtyla. Během nacismu studoval na kněze v tajnosti.

Hned od začátku svého pontifikátu se snažil poukázat na mezinárodní rozměr římskokatolické církve tím, že navštívil tolik zemí, kolik jen bylo možné.

Papež také prosazoval usmíření s ostatními křesťanskými i nekřesťanskými církvemi.

Uvnitř církve byl ovšem považován za konzervativního, odmítal změnu přístupu vůči antikoncepci, potratům a homosexualitě.

V květnu 1981 byl na náměstí sv. Petra ve Vatikánu na papeže spáchán atentát, při kterém ho turecký ozbrojenec postřelil a vážně zranil.

Mnozí, aniž by to kdy bylo dokázáno, z atentátu podezřívali komunistické spiknutí organizované Moskvou.

Papež byl tehdy v kritickém stavu po několik týdnů. Když se uzdravil, setkal se s útočníkem tváří v tvář a nabídnul mu odpuštění.