Papež je hlavou největší křesťanské církve

Ve svých 58 letech stal kardinál Karol Wojtyla nejmladším papežem 20. století a prvním pocházejícím z východní Evropy.

Intelektuál, básník, spisovatel, lingvista, lyžař a herec, který naráz vystoupil zpoza železné opony na světovou scénu.

Za rok už nového papeže vítalo jako hrdinu varšavské Vítězné náměstí. Nadšené přijetí, kterého se Janu Pavlu II. v jeho rodné zemi dostalo, nebylo jen výrazem víry.

Symbol boje za svobodu

Polský katolicismus se podle Eamonna Duffyho, profesora historie křesťanství na univerzitě v Cambridge, stal i prostředkem k dosažení občanských svobod.

JAN PAVEL II. 1920: narozen ve Wadowicích u Krakova 1946: vysvěcen na kněze 1964: jmenován krakovským arcibiskupem 1978: zvolen papežem

"Dalo jim to obrovskou sebedůvěru ve sporu s režimem. A myslím, že konečný rozpad komunismu - který začal požadavky dělníků v Polsku - měl dominový efekt na zbytek sovětského bloku."

Duffy připomíná, že symbolické bylo, když Lech Walesa podepsal dokument, který formálně uznával existenci hnutí Solidarita, plastovou propiskou, která se prodávala jako suvenýr u příležitosti papežovy návštěvy.

Papežova zkušenost s totalitními režimy se projevila v jeho snaze vždy poskytovat jasné křesťanské stanovisko v konfrontaci s nekřesťanskými ideologiemi.

Důsledně prosazoval svobodu mysli - ne ve smyslu, že lidé by měli dělat, co se jim zlíbí, ale že by měli mít možnost svobodně následovat pravdu, ať je zavede kamkoli. Jeho zavedla na více než sto cest mimo Itálii.

Apoštol míru

Nejčastěji byl v Polsku, celkem osmkrát. Československo a Českou republiku navštívil třikrát.

V roce 1982 navštívil Anglii, Skotsko a Wales. Kenny Hyde, kterému tehdy bylo 18 let, před časem řekl, že setkání s papežem bylo jedním z hlavních důvodů, proč se rozhodl stát se knězem.

Jan Pavel II. významně přispěl k pádu železné opony

"Jedna z věcí, kterou na mne zapůsobil - teď, když jsem se stal knězem a vidím věci v širších souvislostech - je, že je jedním z mála lidí, kteří mají jasnou představu o univerzální církvi. Z Anglie je jednoduché ho kritizovat, ale myslím, že je jediným člověkem, který šířil poselství míru. Je apoštolem míru."

Gerry Walshová, která se papežem tehdy také setkala a darovala mu sochu, se stala učitelkou náboženské výchovy na katolické střední škole. Před pár lety vzpomínala:

"Vypadal, jako že symbolizuje výzvu, jako že symbolizuje možnost být součástí potenciálně velmi mocné instituce. Ale bohužel si nemyslím, že by lidé, kteří nejsou církevními hodnostáři, získali pocit, že mají v této instituci také své místo."

"Myslím, že není ve styku s reálným světem. Vede celou instituci, která popírá ženský potenciál. To je velká překážka na cestě k duchu Písma," uvedla Gerry Walshová.

Daň za popularitu

Charismatický papež Jan Pavel II. v bílém papamobilu se stal mediální superstar. Zaplatil za to však svou cenu.

V roce 1981 byl papež postřelen na Svatopetrském náměstí

V roce 1981 na něj na Svatopetrském náměstí zaútočil turecký ozbrojenec Ali Agca, který ho postřelil do břicha a ruky a vážně ho zranil.

Agca uvedl, že ho najalo Bulharsko. Panovalo nicméně podezření, které se však nikdy nepotvrdilo, že za útokem ve skutečnosti stála Moskva.

Papež byl po několik týdnů v kritickém stavu než se s atentátníkem osobně setkal a nabídl mu odpuštění.

Po zhroucení komunismu se Jan Pavel II. zaměřil na dalšího nepřítele - západní kapitalismus a konzum.

Pod jeho vedením se Vatikán stal mocným zastáncem odpuštění dluhů chudým zemím.

Volal po ekonomickém klimatu založeném na spravedlnosti, jak to vyjádřil například v projevu v Súdánu v roce 1993.

Procesy změn vyžadují nově koncipované struktury ekonomických a politických organizací, struktury, které budou skutečně respektovat lidskou důstojnost a lidská práva.

Nekompromisní zásady

Mnoho lidí si cenilo toho, že Jan Pavel II. byl silným vůdcem, který razil nepopulární morální principy, jako například to, že odsuzoval potraty.

Papež byl známý svým smyslem pro humor

Nesmíme nikdy zapomínat, že každý člověk od každý člověk od početí až do posledního dechu je jedinečným dítětem božím a má právo na život.

Papežovy nekompromisní morální zásady však zklamaly mnohé liberální katolíky, kteří doufali, že budou pokračovat reformy z 60. let.

Podle Jana Pavla II. církev nemůže být demokracií v sekulárním slova smyslu a neměla by se přizpůsobovat moderní společnosti, ale ta by se naopak měla přizpůsobovat jí.

Mnohé lidi pohněval svým nesouhlasným postojem k umělé antikoncepci či vysvěcování žen na kněží.

Na druhou stranu ale ani jeho kritici nemohli nevidět muže se smyslem pro humor, hluboce oddaného své pravdě.

Jan Papež II. dělal více než kdo jiný věci po svém. Avšak i ti, kdo se za jeho života modlili, aby jeho nástupce byl o něco liberálnější, říkají, že překonat jeho odkaz bude obtížné.