Tomáš Pavlíček redaktor BBC

Ozvěny britské zábavy dolehly až do Pekingu

"Myslela jsem, že tahy po nočních klubech už mám dávno za sebou," říká zpravodajka BBC Louisa Limová a vzpomíná, jaké to tehdy bylo: dlouhé noci s ředěným pivem, dávní kamarádi a nekonečné fronty před toaletami.

V Pekingu se zase ocitla ve frontě - ovšem tentokrát před nejmenším nočním klubem světa s názvem Miniscule of Sound.

Pokusní králíci

Louisa Limová se tam vydala se dvěma univerzitními studenty, Wejem Wejem a Kennedym.

Chtěla vidět, co s nimi návštěva britského nočního klubu - byť miniaturního - udělá.

Wej Wej si prý v Pekingu večer někam vyrazí tak jednou, dvakrát měsíčně. Obvykle chodí na diskotéku a zdrží se tak do půlnoci nebo do jedné hodiny.

Kennedy si podle svých slov do takových podniků vyrazí jen zřídka, do jisté míry kvůli tomu, že jako student nemá moc peněz. Ale hlavně prý na nějaké vymetání nočních podniků nemá povahu a vadí mu hluk.

Není morous jako morous

Dlouhá fronta u vchodu postoupila a všichni tři už jsou u vchodu do nejmenšího nočního klubu:

Slyšel jsem, že Britové jsou spíš vážní, takoví morousové - dost mě překvapuje, že mají i takovéhle nápady Kennedy

"To je ale malinké!" žasne zpravodajka. Kabelku položí na zem a uvažuje o tanečcích. Wej Wej nelení a hned se snaživě kolébá v rytmu hudby. Kennedy se také snaží o jakési taneční figury.

V nejmenším nočním klubu světa jsou kromě našich hrdinů ještě tři lidé. Ti ale netančí, vlastně se ani nehnou.

"Byla to jen kratičká chvilka, nemůžu z toho dělat žádné velké závěry. Hlava na hlavě a dobrá hudba. Takřka jsme na sebe neviděli, kouře jak z fabriky - jo, dobrý!" shrnuje své dojmy čínský student Wej Wej.

"Slyšel jsem, že Britové jsou spíš vážní, takoví morousové - dost mě překvapuje, že mají i takovéhle nápady," říká jeho kolega Kennedy.

Velká země - malý klub

Jeden z duchovních otců projektu, David, vysvětluje, jak vznikl nápad přenést nejmenší klub světa do Číny:

Náš klub, to je vlastně něco jako pouliční divadlo, představení David

"Čína je nejlidnatější země světa, je to velká země, tak jsme si řekli, že titěrnost našeho klubu tady pořádně vynikne."

"Třeba včera tady byl pěkný zmatek, ale myslím, že mezi lidmi se o nás už ví, dneska je jich tu mnohem víc než včera. Lidi se podle všeho dobře baví, podobně jako v Británii."

Přesto jsou ale noční kluby v Číně spíše novinkou.

"Myslím, že všichni zdejší návštěvníci to neberou tak jako v Británii, to zas ne. Ale náš klub, to je vlastně něco jako pouliční divadlo, představení, lidé si to mohou přebrat různě."

"Mohou se nechat, jak se říká, zblbnout hlukem a kouřem a hudbou - a mohou si taky uvědomit, co je to britský noční klub," říká duchovní otec nejmenšího klubu světa.