Louisa Limová zpravodajka BBC v Pekingu

Na smažené rybě s hranolky si pochutnává i britský premiér

A netušila jsem to ani já, protože otevřít si v Číně anglickou restauraci, to vypadalo jako ztrátový podnik. Zdejší lidé jsou, pokud jde o jídlo, šovinisté. Obecně jsou přesvědčeni, že jejich kulinářská tradice je ta nejlepší na světě.

V jejich názoru na britskou kuchyni se mísí pohrdání a určitý soucit s ubohými Brity, kteří musejí jíst takové neslané nemastné šlichty.

Číňané, kteří žili nějaký čas ve Spojeném království, rádi popisují hrozná jídla, na něž tam narazili, libují si v líčení výtažků z čerstvých kvasnic a rebarbory s podobným gustem, jako když britští návštěvníci Číny mluví o kuřecích pařátcích a vnitřnostech.

Můj manžel Feng pochází z jižní Číny a mírně řečeno, britské jídlo moc nemusí. Když už bylo jasné, že se přestěhujeme do Číny, byl na vrcholu blaha. "Aspoň se konečně pořádně najím!" křičel.

Odjakživa si chtěl v Pekingu otevřít restauraci. Jednou si povídali s Leng Ťiem, dalším Číňanem, který má za ženu Britku. Leng Ťie podotkl, že po dvanácti letech manželství si pochutná všehovšudy na jednom britském jídle: na smažené rybě s hranolky.

Najednou je napadlo, že právě to je to, co Pekingu chybí: obchod, kde se dá koupit smažená ryba s hranolky, fish and chips.

Pár nevýhod

Feng a Ťie přibrali do party ještě třetího známého, který je schopný účetní. Ten uvedl věci do pohybu. Nejprve museli najít pro obchod vhodné místo.

Nebylo to snadné, protože to vypadá, jako by se celé město z gruntu přestavovalo. Po několika týdnech hledání ale našli ideální prostory.

Mělo to jen jeden háček - slabý příkon elektřiny. "Žádný strach, vždyť si můžete koupit vlastní elektrický sloup!" dostalo se naší trojce dobré rady. Jenomže to nepřipadalo v úvahu, protože takový sloup stojí deset tisíc dolarů.

Další vyhlédnuté místo vypadalo dokonce ještě lépe, ale také mělo své nevýhody. Budova byla sice nová, jenže vyšlo najevo, že ji postavili bez stavebního povolení, ilegálně, a že má být stržena.

To ale u všeho schopných Číňanů nemusí nutně představovat překážku. Podnikatelská trojice už dokonce začala jednat o pronájmu, ale narazila na nesouhlas domácího, který jim, v případě demolice a tedy zániku obchodu odmítl vrátit peníze.

Uondané trio takřka náhodou našlo třetí místo, bývalý bar, který nikdy nevynášel, ale zato měl v sousedství oblíbený noční klub a studentskou kolej. Ideální místo, kam by ochmelkové mohli dovrávorat pro solidní mastné jídlo.

Pečlivý výběr zaměstnanců

Po podpisu smlouvy začala asanace a nábor zaměstnanců. V Pekingu není o lidi se zájmem o práci nouze, takže potenciální šéfové si mohli vybírat. A že si vybírali! Tenhle byl moc hloupý, tamten zase moc ošklivý, jiný zase moc malý.

Snažila jsem se zdůraznit, že práce v obchodě se smaženými rybami a hranolky neznamená nějaký zásadní vzestup na společenském žebříčku, jenomže v Pekingu se to asi bere jinak.

Zahraniční restaurace tu stále mají jistý kredit a chtějí v nich pracovat i někteří lidé s vysokoškolským vzděláním. A naši tři partneři měli jasnou vizi - totiž, že jejich smažené ryby s hranolky budou servírovat ty nejlepší pracovní síly, jaké jen lze v Pekingu najít.

Po ukázkovém personálu přišel na řadu jídelní lístek. A tady musím přiznat porážku. Dlouho a vytrvale jsem usilovala o to, aby na něj Feng a jeho společníci zařadili hrachovou kaši a omáčku s karí. Ale hrachovou kaši jaksi nejde prezentovat přitažlivým způsobem. Jinak trojice celkem všechno zvládla.

Hranolky jsou vskutku britské - tlusté a patřičně mastné, tresčí maso se podává v pivním těstíčku s místními přílohami, např. tempurou ze zeleniny a mořských plodů, garnáty a fritovaným ananasem.

'Rybí národ'

Zbývala už jenom prezentace v tisku. A tady se vrozená poctivost naší trojice projevila jako slabina. Bylo to jasné už ve chvíli, kdy se jich jeden novinář zeptal na osobní dojmy ze smažené ryby a hranolků.

Leng Ťie se sladce usmál a povídá: "Když jsem byl v Anglii, jedl jsem to denně. Nejdřív jsem se po tom mohl utlouct, ale po čase mi na to stačilo jen pomyslet a bylo mi na zvracení."

Vzala jsem si celé trio stranou a hustila do nich, jak je důležité vzbudit u veřejnosti příznivý dojem, což je mimochodem v rozporu s mými novinářskými instinkty. Ale má přednáška se vyplatila.

Podnik, zvaný skromně "Rybí národ", už konečně existuje. Během prvních dnů si díky zájmu místních obyvatel a Britů, kterým se zastesklo po domově, nevedl špatně.

A kdo ví - možná, že se ta stará dobrá smažená ryba s hranolky stane v Pekingu hitem letošního léta! Buď jak buď, jestli mě někdy novinařina přestane bavit, můžu koneckonců začít dělat kariéru u fritézy.