Louisa Limová spolupracovnice BBC

Otázka z testu  Když přijedete k dopravní nehodě a na silnici bude ležet zraněný člověk a z břicha mu polezou střeva, bude správné je sebrat a dát mu je zpátky do břicha?

Proto jsem se vydala získat řidičský průkaz v Číně s nelehkými pocity.

A to jsem ještě netušila, jakým očistcem budu muset projít.

Nejprve jsem musela absolvovat bezpočet lékařských prohlídek, kde se mnou muži v bílých pláštích prováděli podivné věci.

Jeden mě klepal do kolen a loktů malým kladívkem, druhý mě lechtal tyčkou po chodidlech a třetí na mě prováděl pokusy, při nichž mi například u ucha držel ladičku.

Když jsem získala všechna lékařská potvrzení, vydala jsem do šedivé budovy, která stojí na samém okraji Pekingu, abych tam předala veškeré dokumenty.

Místní urbanisté patrně žertovali, když umístili centrum pro testy na řidičské průkazy právě tam.

S kafkovskou logikou vlastní čínským byrokratům bylo totiž téměř nemožné dostat se do budovy bez použití auta. Jenže řídit nesmíte, dokud se sem nedostanete...

'Proč si řidičák nekoupíš?'

Získat všechny potřebné dokumenty je samo o sobě veleúkolem na několik měsíců. Musíte získat různá povolení, okopírovat je, nechat si přeložit do čínštiny svůj domovský řidičský průkaz a přiložit několik fotografií.

Jakmile jsem před úředníky mohla konečně zamávat všemy potřebnými papíry, dostala jsem termín testu písemné zkoušky z pravidel silničního provozu.

Řidičský průkaz se dá v Číně koupit, nebo se dá jezdit bez něj

Když jsem se ale zeptala povýšeně se tvářící ženy za přepážkou, kde bych si mohla zakoupit knihu o platných předpisech a učit se z ní na test, řekla mi odměřeně.

"Takovou knihu nemáme, zeptejte se někoho, kdo už test dělal."

Moje pátrání ale nebylo moc úspěšné. "Neměj z toho strach," konejšila mě sekretářka Christine, "Je to jednoduché. Všichni jsme správně odpověděli na devadesát procent otázek."

"Proč si řidičák nekoupíš jako já?" ptal se mě zase jeden můj anglický kamarád. A jedna přítelkyně mi řekla, že po Číně jezdí už několik let bez řidičáku.

Nadešel den mé zkoušky. Vstala jsem brzy ráno a strávila několik hodin v městském provozu, abych na zkoušku dorazila včas.

Dostala jsem test, ale když jsem se do něj podívala, zděsila jsem se! Z papíru na mě koukala stovka otázek psaná nesrozumitelnou angličtinou.

I když u většiny otázek bylo několik možností odpovědí, některé nedávaly smysl. Jiné otázky týkaly věcí, které s nevztahovaly na řidiče aut.

Například jsem měla správně odpovědět, do jaké výšky lze naložit náklad na motocykl anebo jaký vliv má olejový manometr na funkci motoru.

Na tuto otázku nikdy nezapomenu: "Když přijedete k dopravní nehodě a na silnici bude ležet zraněný člověk a z břicha mu polezou střeva, bude správné je sebrat a dát mu je zpátky do břicha?" Tak na tohle jsem jako řidička nikdy nemyslela.

Jak se vyhnout zácpě

A byl tu konec testu - zkouškou jsem neprošla.

Myslela jsem si, že se třiašedesáti správnými odpověďmi projdu, ale potřeba bylo 90 procent.

Můj manžel, který se kdysi živil jako taxikář a test dělal v čínštině, také ztroskotal. Získal 70 procent.

Náš dvojitý neúspěch ale rozveselil celou redakci. Náš řidič se smál celou cestu zpátky z testů, dokonce i když vjel na chodník a prokličkoval mezi chodci, aby se vyhnul zácpě.

Stejně jako ostatní obyvatelé Pekingu je i on expertem na to, jak se vyhnout nekonečným frontám aut.

Není překvapující, že se Čína stává jedním z nejnebezpečnějších míst pro řidiče.

Písemné testy pro řidičský průkaz jsou, jak jsem zjistila, nesmyslné a dopravní pravidla tady stejně nikdo nebere vážně.

Vzhledem k hustotě silničního provozu je řízení frustrující a hazardérskou záležitostí.

Takže se vlastně můžu na oko utěšovat tím, že nemám jinou možnost, než dál jezdit na kole. Alespoň prozatím.