Petr Fischer BBC Londýn

Jacqueline du Pré začala na cello hrát ve čtyřech letech

Britský Birmingham jí v tento den věnoval velký vzpomínkový koncert.

Hudebnici, která byla podle kritiků zjevením "proměňující hru na nástroj v obřad vesmírné radosti," se díky její radostné povaze a usměvavé tváři říkalo Smíšek.

"Když jsem poprvé slyšela v rádiu hrát violoncello," vyprávěla Jacqueline du Pré na začátku 70. let na vlnách BBC, "bylo to v programu pro děti, kde představovali jednotlivé nástroje."

"Pamatuji se, jak jsem mamince řekla, 'na tohle bych chtěla hrát'. Byly mi čtyři roky. Nevím jak to tenkrát zařídili, byl to zázrak, ale když jsem se ráno vzbudila, bylo cello vedle mé postele."

Vášnivá, výbušná, pracovitá

Jacqueline du Pré bylo deset, když její matka usoudila, že hra jejího dítěte dosáhla tak vysoko, že má cenu najít dobrého učitele. Jedním z nejlepších byl violoncellista William Pleeth.

Bylo mi jasné, že Jacqueline má úžasný, obrovský talent William Pleeth, violoncellista

"Vešla dovnitř a začala hrát, rozhodli jsme se, že spolu budeme pracovat. Bylo mi jasné, že má úžasný, obrovský talent, teprve později mi došlo, s jak ohromující výbušnou a vášnivou silou jsem se potkal," vzpomínal na své setkání s Jacqueline William Pleeth.

Pleethe prý také fascinoval specifický zvuk, který Jacqueline du Pré dokázala z cella dostat a který ji později proslavil po celém světě, a pak neuvěřitelná pracovitost, šílené hudební nadšení.

"Vidím to jako dneska, přišla ve středu na hodinu, což vím přesně, protože chodila každou středu a sobotu. Řekl jsem jí, Jackie, začneme s koncertem Elgara a prvním Capricciem od Piattiho, což je pochopitelně hrozně těžké."

"Řekl jsem, začneme pomalu v sobotu, ale když Jackie v sobotu přišla, uměla celou první větu Elgara a celé první Capriccio od Piattiho zpaměti."

Síla interpretace

Koncert pro violoncello a orchestr Edwarda Elgara s Jacqueline du Pré doslova srostl. Hrála ho i se svým mužem, klavíristou a dirigentem Danielem Barenboimem; legendární je nahrávka se Sirem Johnem Barberollim.

Jacqueline Du Pré se vdala za Daniela Barenboima v roce 1967

Elgarův koncert je s du Pré osudově spojen jako Bachovy Goldbergovy variace s Glennem Gouldem. Ale něco podobného se v případě Jacqueline du Pré dá říci i Dvořákově koncertu pro cello a orchestr.

Jedna z nejslavnějších živých nahrávek Elgarova koncertu pochází z pražského Obecního domu, kde Jacqueline hrála na začátku roku 1967.

Jacqueline du Pré měla zvláštní styl, ohromné bylo její nasazení a dynamika.Důležitější než dokonalá přesnost pro ni byla síla interpretace, způsob pronikání do posluchačovy mysli.

Kouzlo nalézání hudby

Christopher Nupen, člověk který o Jacqueline du Pré natočil několik dokumentů, se jí s oblibou ptával: "'Čím to, Jackie, že lidé hrají noty, a ty hudbu?'" A ona odpovídala: '"A nemělo by to tak být?'"

"Já jsem ji tlačil dál," pokračuje Nupen, "a říkám, 'ale ty jako kdybys v každé notě našla zvláštní, speciální význam.' 'Ale ona má zvláštní význam,' řekla Jackie."

Jacqueline du Pré milovala publikum, kouzlo společného vynalézání hudby na jevišti, říkala, že jí to "vyživuje", byla to její potrava.

Proto tak těžce nesla, když v roce 1973 nemoc paralyzovala její končetiny a už nemohla hrát. Bylo jí 28 let. Jacqueline du Pré zemřela 19. října 1987.