|
Rapper Abdel Malik spojuje hudbu s islámem | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Seděla jsem v kavárně naproti stanice Gare du Nord a s lehkými obavami jsem čekala na příchod Abdela Malika.
Od jedenáctého září 2001 jsem stejně jako mnozí jiní často přemýšlela, co žene mladé muslimy žijící na Západě do náruče radikálního myšlení. Někdy dokonce propadnou tomuto proudu s takovou vervou, že násilnou formou zavrhnou zemi, ve které našli domov. O Abdelovi Malikovi jsem věděla, že je to muslim, o kterém se psalo před pár lety ve francouzských novinách v článku s netradičním titulkem "Rapem za Aláha". Devětadvacetiletý zpěvák pochází z chudého severopařížského předměstí a jako mladík vyznával a kázal radikální islám. Vtipný a přemýšlivý člověk Na jediné fotce, kterou jsou našla, na mě hleděl do hola ostříhaný mladík s přísným, skoro až nenávistným pohledem. Takže když se v kavárně objevil vysoký a překvapivě pohledný muž s úsměvem na tváři a začal se mi omlouvat, že jde pozdě, spadl mi kámen ze srdce. Takhle jsem si ho vůbec nepředstavovala. Pořád ještě měl oholenou hlavu, ale vyklubal se z něj vtipný, příjemný a přemýšlivý člověk. "Rodiče pocházejí z Konga," vyprávěl mi angličtinou s francouzským přízvukem. Byl pokřtěný katolík a vyrůstal na pařížském předměstí plném drog a pouličních gangů. Když mu bylo třináct let, přišel o několik kamarádů - zabili je během bojůvek pouličních gangů. Abdel hledal odpověď, proč se to stalo, a jeho starší bratr mu dal knihu islámu. "Křesťanství na moje otázky neodpovědělo, zato islám mě naplnil a odpověděl mi," popisoval. Islám mu také dal identitu, což je věc, kterou dospívající kluci v určitém věku hledají. Abdel dnes už s úsměvem vzpomíná na to, jak si nechal narůst vousy, kázal na ulicích pařížského předměstí a jak se na něj lidé dívali s respektem a někteří také se strachem. Nutnost výběru Ve stejnou dobu ale přišel na chuť také muzice. Psal rappové songy a hrál s kapelou, kterou spolu se svými kamarády založil. V písních, které psal, se snažil najít jiný způsob, jak popsat svět, v němž vyrůstal.
Proč lidé, které zná, jsou tak chudí, naštvaní a proč se celý život pohybují v prostředí násilí a zločinu a proč jiní žijí spokojený a samolibý život a raději přejdou na druhou stranu ulice, když vidí, že proti nim jde mladík z předměstí. "Nebyl jsem násilníkem, ale moje myšlení bylo násilnické," připouští dnes. "Svět jsem viděl černobíle. Pokud nejsi s námi, dobrými, pak jsi proti nám - zlý." Pár let nato mu jeho kamarád, ještě radikálnější islamista, řekl, že se musí rozhodnout. Buď být pořádným muslimem nebo se vzdát hudby. "Bylo to, jako by mi řekli, že se musím vzdát svojí rodiny, přerušit vazby se vším, co mám rád. A to jsem nemohl," řekl mi Abdel. Místo toho přerušil styky s radikálním islámem a pokračoval v psaní písní. Když se teď dívá zpátky, přemýšlí, proč se tak dlouhou dobu nechal sžírat nenávistí a proč si svět rozdělil na dobrý a špatný. Milovat lidi "Zní to naivně," řekl mi, "ale teď už vím, že pokud chci být správným muslimem - nebo židem či křesťanem - musím především lidi milovat, ne je nenávidět." "Přišel jsem ze samého dna - narodil jsem se jako černoch, chudý a vyrůstal v problematickém prostředí. Ale pak jsem přišel na to, že záleží jen na mě, co se svým životem udělám. Ať už lidé vyznávají jakoukoli víru, jsme především všichni lidské bytosti a všichni máme stejné srdce." Abdel si už našel vlastní způsob vyjadřování - muziku. A to, co svými písněmi říká mladším krajanům, je velmi odlišné od toho, co hlásal v dobách svého dospívání. Abdel Malik chce, aby se i oni chopili své šance a dosáhli toho, co chtějí. "Rozhodnutí je na nich," říká. Svou roli v tom ale hraje také Francie - Francouzi musejí být otevřenější, zejména pokud se týče jejich názoru na lidi z předměstí. Ne každý muslim, kterého potkají, je totiž potenciální terorista. |
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||