Jan Bumba redaktor BBC

Až teď si svět začíná uvědomovat rozsah toho, co Sověti způsobili invazí do Afghánistánu Jimmy Carter, bývalý americký prezident

Nedávné první demokratické volby prezidenta?

Nebo naopak problémy spojené s rozšířenou výrobou opia? Vzpomenete si na režim Talibanu?

Události z poslední doby se dostávají na přední stránky novin.

Dnešní problémy jsou však především důsledkem událostí dřívějších.

Jedním z určujících zvratů novodobých afghánských dějin bylo nepochybně napadení Sovětským svazem, ke kterému došlo před 25 lety, přesně 24. prosince.

Dramatický rok

Rok 1979 byl i v jiných ohledech dost dramatickým obdobím.

Skladba "London Calling" punkrockové skupiny The Clash byla v roce 1979 velkým hitem. Syrový, agresivní styl hudby jakoby reflektoval měnící se hodnoty a nejistoty tohoto roku plného násilí.

Rok začal převratnou událostí - Spojené státy a komunistická Čína navázaly diplomatické vztahy.

Izrael a Egypt podepsaly mírovou smlouvu. A v květnu se Margaret Thatcherová, absolutní protipól idejí punkrockových muzikantů, stala britskou ministerskou předsedkyní.

Nahlíženo zpětně, v roce 1979 došlo také k vyvrcholení studené války. Zdálo se, že končí období označované diplomatickým termínem détente, tedy uvolnění napětí.

Pod rouškou détente

Profesorka historie z London School of Economics Margot Lightová, která se specializuje na období studené války, vysvětluje, že problémy se nejprve zjevily v plné nahotě v Africe.

Sověti si pro invazi do Afghánistánu vybrali Štědrý den

"Vztahy mezi Sovětským svazem a Spojenými státy byly v roce 1979 velmi špatné. Sovětský svaz prosazoval velice aktivní politiku v Africe, což se americké vládě nelíbilo."

"Washington měl za to, že Sověti pod rouškou détente expandují do oblastí, ve kterých se předtím neangažovali."

"Například došlo k intervenci kubánských jednotek - se sovětskou logistickou podporou - do Angoly a Etiopie. Sovětská politika tedy už nějakou dobu vzbuzovala obavy," říká profesorka Lightová.

Zvyšující se chaos

Dalším signálem měnící se situace byla skutečnost, že Írán opustil i se svojí rodinou proamerický vládce Rezá Šáh Pahlaví.

Ulice Teheránu zaplavili demonstranti. Íránská revoluce Američany překvapila. Nešlo o to, že by Sovětský svaz získal do područí další zemi, ale opět se zvýšila míra chaosu, což bylo v naprostém rozporu s americkými strategickými zájmy.

"Myslím, že to, co se stalo v Íránu, bylo pro Američany velikou ranou. Měli velké obavy o své pozice na Středním východě a především v Perském zálivu," vysvětluje Margot Lightová.

A situace se dále zhoršovala. V listopadu 1979 studenti obsadili americkou ambasádu v Teheránu a zajali 63 amerických občanů. Šlo o krizi, která vrhla stín na poslední měsíce funkčního období prezidenta Jimmyho Cartera.

Další zneklidňují událostí byla Íránská revoluce, ale událostem ještě nebyl konec.

Štědrovečení invaze

Podle Spojených států stoupl počet sovětských vojáků v Afghánistánu na 6500 a Washington vyzval svět, aby odsoudil toto vměšování do záležitostí suverénní země.

Teď máme možnost dát Sovětskému svazu jeho Vietnam Zbigniew Brzezinski, Carterův poradce pro národní bezpečnost

Sověti si pro invazi do Afghánistánu vybrali Štědrý den. Na tiskové konferenci 27. prosince americký prezident Jimmy Carter hovořil o svém zděšení z toho, co Sovětský svaz udělal.

"Můj názor na Rusy se za poslední týden změnil víc než za předcházejícího dva a půl roku. Až teď si svět začíná uvědomovat rozsah toho, co Sověti způsobili invazí do Afghánistánu."

"Jde podle mne o záležitost, která nutí i dosavadní přátele a spojence Sovětského svazu, aby se znovu zamýšleli nad tím, co vlastně Sovětský svaz chce."

"Poté, co v následujících dnech prokonzultujeme celou záležitost se světovými státníky, očekávám, že vydáme jasné stanovisko. Sověti si musí uvědomit, že nemohou přistoupit k takovéto akci, která ohrožuje mír nejen v regionu, ale i po celém světě, aniž by nesli politické důsledky," ohlásil Jimmy Carter.

Druhý Vietnam

Riskantní hra, do které se pustila Moskva, však poskytla Washingtonu i příležitost.

Americké vítězství v Afghánistánu si asi vyžádalo svou cenu

Zbigniew Brzezinski, který byl tehdy Carterovým poradcem pro národní bezpečnost, vysvětluje, že Spojené státy začaly rychle prozkoumávat způsoby, jakými by šlo pomoci afghánským bojovníkům v boji proti ruským útočníkům:

"Doslova během čtyřiadvaceti hodin od začátku sovětské invaze do Afghánistánu jsem prezidentovi poslal zprávu, jež obsahovala některá doporučení, velmi konkrétní doporučení."

"A klíčová věta zněla: 'Teď máme možnost dát Sovětskému svazu jeho Vietnam.'"

A Afghánistán se skutečně pro Sovětský svaz Vietnamem stal. Sovětská armáda se ukázala jako špatně vybavená a špatně vedená. Morálka se hroutila a počty obětí nešlo přehlížet.

A dopady byly podle profesorky historie Margot Lightové obrovské.

"Pro Sovětský svaz to podle mne byl začátek konce. Zašli moc daleko, na začátku si mysleli, že to půjde rychle. Po deseti letech skončili s obrovskými ztrátami na životech, ale také museli čelit stále silnějšímu tlaku uvnitř samotného Sovětského svazu."

"A myslím, že Američanům trvalo déle, než pochopili, že začali prosazovat politiku, jejíž následky měly přetrvat do 21. století," vykládá svou interpretaci dějin historička Margot Lightová.

Sovětský svaz si invazí do Afghánistánu zpečetil osud. Je nicméně také jasné, že americká podpora afghánských mudžahedínů přinesla sporné výsledky.

Vítězství v Afghánistánu si vyžádalo svou cenu - vytvoření vysoce motivovaných zahraničních bojovníků, islámských svatých bojovníků, jejichž motivací nejsou peníze, ale víra. V jejich čele stanuli lidé jako je Usáma bin Ládin.