|
V Maďarsku přibývá zahraničních pracovníků | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Když se Evropská unie v květnu rozšiřovala o deset nových členů, mnozí na Západě se obávali přílivu až stovek tisíc lidí hledajících práci z nových členských zemí.
Dosavadní průzkumy však ukazují, že se nic takového nestalo. Místo toho ekonomiky některých nových členských zemí musejí najímat pracovní sílu z dalších nečlenských států. Maďarsko už dva roky zažívá rozkvět stavebnictví. Budují se hlavně dálnice a obytné domy. Nedostatek kvalifikovaných Stavební firmy však stále hůře shánějí kvalifikovanou pracovní sílu, a tak není žádnou vzácností najímání stavbyvedoucích v zahraničí. Almoš Bečki je stavební inženýr, který opustil rodné Rumunsko a našel lépe placenou práci v sousedním Maďarsku: "Sehnat práci bylo snadné. Čtyři roky jsem dělal kvalitáře a měl kariéru celkem nalinkovanou." "Ale v roce 1999 jsem získal stipendium na Technickou univerzitu v Budapešti. Pak jsem se rozhodl změnit profesi. Nechal jsem architektury a dal se na stavařskou praxi." 45 000 volných míst Almoš Bečki je jedním z padesáti tisíc lidí, kteří získali v Maďarsku pracovní povolení, přestože nepocházejí ze zemí Evropské unie. Tisíce dalších tu navíc zřejmě pracují ilegálně. I přes vyšší platy a lepší možnosti kariérního postupu zůstává v Maďarsku 45 000 pracovních míst neobsazených. Země má například jen 90 procent potřebných stavebních inženýrů. Šándor Verméšy je členem dozorčí rady ve Strabagu - jedné z největších stavebních společností ve střední Evropě. I jeho společnost má s hledáním kvalifikované síly potíže: "Vážný nedostatek kvalifikovaných pracovníků není v maďarském stavebnictví nic nového. A když se podíváme, jak málo lidí stavařinu studuje, je jasné, že tenhle problém jen tak nepomine, pokud se nebude ještě zhoršovat." "Už teď v tradičních stavebních profesích jako zedník, tesař nebo betonář pracuje spousta pracovníků ze zahraničí," říká Šádndor Verméšy a tenhle nedostatek vysvětluje klesající prestiží stavebních profesí. Připlatíme za znalosti Vinu klade změnám ve školství. Za komunismu měl každý vysokoškolský obor omezený počet přijímaných studentů.
Od roku 1990 však prý zaplavili mladí Maďaři obory s lukrativnějšími horizonty. Každý se chtěl stát právníkem, auditorem nebo alespoň tlumočníkem. Andráš Sakáč je ředitel společnosti Sanyo Electronics v Dorogu severozápadně od Budapešti. I elektrotechnický průmysl v Maďarsku podle něj postrádá zaměstnance a jeho firma je ochotná připlatit, aby do regionu nalákala nové pracovníky. "Stává se nám, že musím za velké peníze zvát odborníky z Japonska. Ti pak v Maďarsku stráví půl roku - nebo ještě déle, když je podle nich potřeba - školením maďarských techniků." "Když najímáme nové specialisty, musíme jednat velkoryse. Nemůžeme totiž najít dost kvalifikovaných lidí v okolí, a tak hradíme našim zaměstnancům vysoké cestovní náklady," říká Andráš Sakáč. Potřeby a ambice Stále častěji nacházejí tedy maďarské firmy nové odborníky za hranicemi Evropské unie. Pochopitelně přišly také na to, že jim nutně nemusejí vyplácet stejně vysoké mzdy jako domácím. Největším problémem se ale zdá být způsob, jak vyvážit potřeby domácí ekonomiky s ambicemi mladých lidí toužících po prestižních povoláních. Pokud se totiž podobnou rovnováhu nepodaří nalézt, může se brzy stát, že ekonomický růst Maďarska budou brzdit fronty nezaměstnaných absolventů oboru účetnictví. |
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||