Václav Sochor redaktor BBC

Irácká infrastruktura bývá častým cílem atentátů

Obstarávají nekvalifikovanou práci uklizečů, kuchařů nebo přidavačů na stavbách.

Stále častěji jsou však objektem únosů - co je tedy do země táhne?

Na tři indické rukojmí držené militantními radikály v Iráku více než čtyřicet dní čekalo doma bouřlivé přivítání.

Pracovali pro kuvajtského dopravce a uneseni byli s dalšími čtyřmi obyvateli Keňi a Egypta na kontrolním stanovišti mezi Fallúdžou a Bagdádem.

Měli štěstí, protože pár dní před jejich propuštěním zabili jiní islamisté v Iráku dva unesené Nepálce. Jejich brutální vraždu ukázala i jedna arabská internetová stránka.

Jak říká nepálský velvyslanec v Londýně Prabal Prana, celý Nepál byl v šoku: "Nevíme, kolik lidí tam je, protože naše vláda nevydává žádná povolení pro Nepálce, kteří chtějí pracovat v Iráku."

"Jsou tam neoficiálně a zaměstnání jim zajistily pracovní agentury. Ty je tam posílají," vysvětluje nepálský velvyslanec.

Nepálská vláda se prý nyní snaží od agentur zajistit seznam občanů Nepálu pracujících v Iráku, ale zatím bez úspěchu.

Jako turisté

Tradice obyvatel jižní Asie pracujících ve státech Perského zálivu je letitá.

Po válce se s obnovou země nabízelo dost atraktivních příležitostí a v oblasti jižní Asie rozhodně není nouze o muže, kteří by si v Iráku mohli vydělat desetkrát víc než doma.

Editor nepálského týdeníku Saman, Jubgadž Ghimire, BBC řekl, že chudoba a nejistota nutí téměř všechny zdravé lidi, zejména venkovany z oblastí s maoistickým vlivem, aby hledali jakoukoli obživu.

Takový nábor na práci do Iráku začíná častokrát v indické Bombaji. Podle některých informací tu na zaměstnání v Iráku čekají stovky Nepálců.

Mnohým z nich už práci vyjednaly agentury v Káthmándú a pak je do Iráku posílají právě přes Bombaj. Podle Jubgadže Ghimira se v tomto městě sbíhají podobné cesty z agentur v Colombu i Dháce:

"Do této oblasti vysílá pracovníky až tři sta zprostředkovatelen práce a nábor provází několik nezákonností. Například sem ti lidé jedou jako turisti a pak tady skončí jako ilegální pracovní síla."

"Většinou jim pasy seberou zaměstnavatelé, takže když se chtějí vrátit s pasem, nejdříve musejí zaměstnanci splnit, k čemu se smluvně zavázali," líčí editor nepálského týdeníku.

Finanční pomoc vlastní zemi

Jsou ale i další věci, které námezdním dělníkům práci v Iráku komplikují, jak podotýká Peter Singer, docent na Brookingsově institutu ve Washingtonu:

Ekonomiky Filipín, Bangladéše či Indie získávají od zahraničních pracovníků spoustu peněz a některé oblasti by se bez nich úplně zhroutily Peter Singer, Brookingsův institut ve Washingtonu Fakta: Přistěhovalci jako pracovní síla

"Jejich podmínky trochu připomínají nevolnickou službu."

"Dělníci pocházejí většinou z rozvojových zemí třetího světa a i když jim říkají, že mohou kdykoli práce nechat, chtějí potom po nich peníze třeba za letenku, kterou je sem dostali a ta může představovat ekvivalent tří až čtyřměsíční práce."

Indie cestování do Iráku zakázala, ale pracovní agentury sem lidi přesto posílají.

Podle Singera navíc vlády, jejichž ekonomice peníze posílané rodinám ze zahraničí pomáhají, se zásahem proti agenturám nespěchají:

"Vlády těchto zemí mají před sebou dilema: třeba Filipíny, Bangladéš nebo Indie. Jejich ekonomiky totiž získávají od zahraničních pracovníků spoustu peněz a některé oblasti by se bez těchto prostředků úplně zhroutily."

Nabídek je mnoho

Jakmile se námezdní pracovní síla dostane do Iráku, nabídek není málo, obzvláště ve stavebnictví. Kvalifikovaná i nekvalifikovaná zahraniční síla není na iráckých stavbách nic vzácného.

Pratap Čaterdží, ředitel kalifornské organizace CorpWatch, jež monitoruje aktivity globálních firem, navštívil Irák po válce už dvakrát a hovořil tady i s námezdními dělníky:

"Po celém Iráku, obzvláště na vojenských základnách, pracuje spousta obyvatel z jižní Asie. Všichni kuchaři jsou tam buď z Bangladéše, z Indie nebo Pákistánu."

Čaterdží dodává, že dělníci stejně tak pomáhají při stavbách kasáren. Pracují na ropných vrtech a nezřídka prý zastávají i práce v citlivých oblastech, kde se třeba Američané bojí zaměstnat Iráčany.

Liknavost firem

Pak ovšem nastává problém bezpečnosti a únosy zahraničních pracovníků jsou stále běžnější.

Nedostatek ochrany není ani problém bezpečnostních sil, nejasnosti jsou často chybou klientů Peter Singer, Brookingsův institut ve Washingtonu

Peter Singer upozorňuje, že kvůli komplikovanému principu námezdního zaměstnání u nejrůznějších subdodavatelů jsou migrující dělníci obzvláště zranitelní:

"Častokrát nedostatek ochrany není ani problémem bezpečnostních sil, nejasnosti jsou často chybou klientů."

"Pokud si například stavební firma zaplatí bezpečnostní ochranu, ta se často vztahuje na její management, málokdy už ovšem i na její subdodavatele s jejich námezdními dělníky."

Ještě než v červenci převzala správu země prozatímní vláda, získávaly největší zakázky zahraniční firmy, které měly největší zisky a mohly si dovolit zaplatit zahraniční sílu.

Nové kontrakty požadují, aby osmdesát procent zaměstnanců představovali Iráčané.

I když mají zahraniční pracovníci dnes v Iráku méně příležitostí a situace zdaleka není stabilizovaná, neznamená to, že příliv pracovní síly skončí.

Nesmírná bída a často také konflikty v domácí zemi mnoho Asiatů přesvědčí, že tato příležitost za to stojí, i když za ni mohou zaplatit i životem.