Jan Čáp redaktor BBC

Vyhraje jednatřicetiletý atlet svou třetí medaili?

Světový šampion, který byl patnáctkrát držitelem světového rekordu.

V dekádě od roku 1993 do roku 2003 neporažený v běhu na 10 kilometrů.

Má dvě olympijské zlaté: z Atlanty 1996 a ze Sydney 2000. V srpnu 2004 jeho chuť po medailích roste.

"Samozřejmě tentokrát myslím na athénskou olympiádu a asi se pokusím o hattrick. Určitě to nebude snadné, ale kdo ví?" říká etiopský běžec, který neplánuje zopakovat Zátopkův triumf, z vítězství na 5, 10 kilometrů a z maratónu, chce ale potřetí získat zlatou na deseti tisících metrech.

A skutečně, kdo ví? Emil Zátopek Haileho před lety označil za "skutečného sportovce, který dobře ví, co má v sobě, a vlastně běží celou svou duší."

Sportovní odborníci spekulují nad Haileho výrazem na dráze málem jako estetici nad úsměvem Mony Lisy. Většině připadá, že se od prvních metrů závodu usmívá, jako by věděl víc než spoluběžci.

Jako by disponoval nějakou africkou moudrostí, která vede ke světovým vítězstvím...

Zpátky na start

Haile Gebrselassie se narodil v dubnu 1973 ve středoetiopském údolí Arsi. Tenhle kraj má snad největší tradici vytrvaleckých běžců na světě. Vyrůstal ve vesničce Asela jako osmý z jedenácti dětí.

Byl jsem zvědavý na cestu letadlem a chtěl vědět, jak vypadají cizí země Haile Gebrselassie

V sedmi mu matka umřela na rakovinu a malý Haile běhal rodině ke tři kilometry vzdálenému zdroji pro vodu. Každé tři hodiny. Vzpomíná, jak mu matka z chodidel vytahovala trny, jelikož běhal bosý.

"Neměl jsem šanci závodit dřív, než mi bylo patnáct, Tehdy závodně běhal můj bratr a postupně jsem nejdřív ve škole mezi třídami a později na školských přeborech vyhrával hlavně patnáctistovku. Pak jsem vyhrál krajský přebor. Takhle jsem tedy začínal."

Drobný, kudrnatý a usměvavý Haile Gebrselassie ztělesňuje pro každého Etiopana úspěch. Jeho kariéra připomíná pohádkový příběh o nelehkém údělu, o talentu a světovém uznání.

První výhry

Prvních vítězství na mezinárodní scéně se dočkal v roce 1992 na juniorském mistrovství světa v belgických Antverpách. Vyhrál tu běhy na 5 i 10 tisíc metrů:

"Tehdy jsem na závody ani moc nemyslel. Byl jsem zvědavý na cestu letadlem a chtěl vědět, jak vypadají cizí země. Když jsem poprvé přiletěl do Evropy, nikdy nezapomenu na obrovská města a jak jsem viděl z okýnka nové budovy. To byl můj vůbec první dojem z Evropy."

Autoritářský Haileho otec měl prý o budoucnosti svých dětí jasné představy: buď budou farmařit jako on, nebo z nich budou učitelé.

Když ale rok po Antverpách Haile z mezinárodního klání ve Stuttgartu přivezl dva mercedesy, které prý dodnes užívá, otec začal jeho atletickou kariéru respektovat.

Medaile pro církev

Na svou první olympiádu do americké Atlanty v roce 1996 jede etiopský běžec jako držitel dvou mistrovských titulů a světového rekordu na 10 kilometrů:

"Vyhrál jsem, abych se stal slavným, to je to nejdůležitější. Závody v Atlantě byly velice náročné. Byla to moje první olympiáda a povrch tratě nebyl na vytrvalostní běh dost kvalitní."

"Přihlásil jsem se na dvě disciplíny, běh na 5 tisíc a deset tisíc metrů. Samozřejmě ze zlaté medaile jsem měl velkou radost a tehdy jsem se také poprvé ženil, takže to bylo pro mě opravdu slavnostní období. Když jsem se vrátil z Atlanty, slavili jsme svatbu."

Haile Gebrselassie je hluboce věřící a jeho okolí nepřekvapilo, když svou první olympijskou medaili daroval Etiopské pravoslavné církvi.

Jeden z nejbohatších

Dnes jednatřicetiletý borec dělí svůj čas mezi trénink a vedení své realitní kanceláře. Je považován za jednoho z nejbohatších mužů země.

Pořád trénuji v Etiopii, do Evropy jezdím jen na soutěže Haile Gebrselassie

Stará se o své sourozence a zaměstnává více než dvě stě lidí.

Přestože si může dovolit trénovat na nejvybavenějších stadionech a posilovnách světa, zůstává v Etiopii.

"V Adis Abebě, což je v Etiopii, žádný krytý stadion nemáme. S tamním počasím ale žádné problémy nemám, můžu ostatně trénovat celý den, když budu chtít. Také tamní nadmořská výška vytrvalostním běhům přeje. Takže pořád trénuji v Etiopii. Do Evropy jezdím jen na soutěže."

Haile každý den vstává v šest hodin a odjede autem na stadion v Adis Abebě. Ne z pohodlnosti, ale proto, že se chce vyhnout rannímu zmatku v ulicích etiopské metropole.

Na stadionu trénuje tři hodiny a je rozhodně vyznavačem teorie těžkého cvičiště a lehkého bojiště. O tréninkové dávky si prý tělo řekne samo, každodenně však uběhne dvacet kilometrů.

Před atletickými závody pak ještě o víkendech cvičí sprinty. Po tréninku odchází do realitky a pak za svými třemi dcerami...

Rekord důležitější peněz

Čtyři roky po Atlantě byl v australském Sydney znovu jeho hlavním soupeřem Keňan Paul Tergat.

Afričtí vytrvalci diváky rozhodně nezklamali, když se o prvenství rozhodovalo na posledních šesti metrech před cílem. Zlato si nakonec zase odnesl Etiopan.

V roce 2002 přidává Haile v katarském Dauhá další světový rekord v běhu na 10 tisíc metrů a domů se vrací bohatší o milion dolarů.

"Nejde jen o peníze - ty jsou pochopitelně důležité, ale nejdůležitější na tom bylo, že jsem překonal rekord. Tvrdě jsem se připravoval a obával se počasí. Bývá tam vedro a také větrno, ale tentokrát to bylo perfektní."

"Byl jsem s výkonem spokojen 27:02 to mi dává šance zlepšit se i v maratónu. Na to teď myslím po Dauhá."

Z mladých strach nemá

Nicméně na svém prvním londýnském maratónu Etiopan zklamal a doběhl až třetí. Na loňském atletickém mistrovství světa v Paříži ho zas porazil další Etiopan Kenenisa Bekele.

Snažím se zlepšit své výkony a vrátí se ke dřívější kondici Haile Gebrselassie

Ten před dvěma měsíci navíc Gebrselassieho rekord na 10 kilometrů překonal na Zlaté tretře v Ostravě.

Jednatřicetiletého vytrvalce Gebrselassieho považují v reprezentaci za veterána. Dýchají mu na záda mladší běžci?

"Já nemám z mladých strach. Pochopitelně je jich stále víc, já to znám, sám jsem k nim přece patřil. Dnes jsou to hlavně Etiopané a Keňané a člověk si musí dávat pozor, protože prohrát s nimi by bylo zlé."

"Snažím se ale zlepšit své výkony a vrátí se ke dřívější kondici. Pochopitelně jak stárnu, už to nikdy nebude to, co to bývalo. Je to stále obtížnější, ale tak už to chodí."

Haile plánuje běhat ještě několik let a po skončení běžecké kariéry nevylučuje své působení v politice. Snad mu ten vědoucí úsměv vydrží i potom.