Jan Čáp zpravodaj BBC

Jako první zaběhla 200 metrů pod 22 vteřin

Symbol východoněmecké atletiky 70. a 80. let, sprinterka, která první zaběhla dvě stě metrů pod dvaadvacet vteřin.

Wundermädchen, která je dodnes pyšná na pětinásobný titul "sportovkyně Německé demokratické republiky" a tvrdí, že američtí sportovci tehdy nedopovali o nic míň.

Marita Kochová se narodila v únoru 1957 v přímořském Wismaru.

Tady chodila do školy a seznámila se s budoucím manželem a někdejším sprinterem Wolfgangem Meierem. Ten se s ní také odstěhoval do nedalekého Rostocku, když začala studovat medicínu.

"Začínala jsem hrát ve škole házenou, a když jsem byla asi v páté nebo šesté třídě, tělocvikářka mě posílala na různě lehkoatletické přebory. Tady jsem se párkrát umístila, a tak jsem se spíš věnovala atletice.

"Na házenou jsem beztak měla moc drobnou postavu a těžko bych se prosazovala. I proto jsem si vybrala disciplínu, ve které se můžu zodpovídat jen sobě."

Rozhodla to náhoda

Školní mužstvo možná přišlo o špatně se prosazující házenkářku, světová atletika však získala legendu, která překonala šestnáct světových rekordů.

Ze čtyřstovky na olympiádě v Moskvě přivezla zlatou a na lehkoatletickém světovém šampionátu v Helsinkách o tři roky později získala trojnásobný titul mistryně světa.

Proč si vlastně vybrala běžeckou dráhu?

"Asi to byl přirozený vývoj. Nejdříve jsem zkoušela půlkařské běhy, skok vysoký i do dálky.

"Až do deseti let jsem trénovala více disciplin a pak jsem, zase spíš náhodou, vyhrála celostátní přebor ve čtyřstovce. To o mém dalším zaměření rozhodlo."

Kochová popírá, že by byla příliš ambiciózní, nicméně si prý vždy kladla konkrétní cíle.

Tím prvním byl světový rekord. Dosáhla ho v Erfurtu, když do cíle běhu na dvě stě metrů dorazila za 20 sekund a šest setin.

"Můj první světový rekord vidělo jen pár diváků a novináři se museli smát, že je vůbec možné dosáhnout světový rekord v Erfurtu. Lidé si snadno představí, že jinde ve světě padají rekordy, ale nevěří tomu, že by se to mohlo stát u nich doma."

Jediná olympijská torfej

Pro favorizovanou Maritu představovala velké rozčarování olympiáda v Montrealu.

Člověk na hry trénuje, aby se mohl poměřit s těmi nejlepšími Marita Kochová

Tehdy se v rozběhu zranila a strach z podobné smůly ji provázel až na hry v Moskvě, kde "atletka století" získala svou jedinou olympijskou medaili.

A to měla ještě štěstí, protože hned po finále ji složila horečka...

První olympijské hry pořádané v zemi s komunistickým režimem poznamenal bojkot Japonska, Západního Německa a hlavně Spojených států, které tak vyjádřily nesouhlas se sovětskou invazí do Afghánistánu.

Byla slabší účast zklamáním?

"No jistě, že jsem byla zklamaná. Všichni sportovci byli zklamaní, stejně jako byli Američané, když jsme se v roce 1984 her v Los Angeles zase neúčastnili my.

"Člověk na hry trénuje, aby se mohl poměřit s těmi nejlepšími. Co se týče čtvrtkařek, naše zklamání mohlo zmírnit to, že i přes ten bojkot se moskevského finále účastnilo osm nejlepších běžkyň."

'Nepřemožitelný' rekord

Vrcholem kariéry však byl rekord z australské Canberry, kde na mistrovství světa v říjnu 1984 zaběhla čtyři sta metrů za 47, 60.

Podle odborníků je dost pravděpodobné, že ani v jednadvacátém století tenhle výkon nikdo nepřekoná.

Po tomto výkonu začala vlajková loď německé atletiky zpomalovat.

Kochová si prý uvědomuje, že běžecká dráha není všechno a po evropské šampionátu v roce 1986 a vleklých problémech s Achillovou šlachou končí.

Rekordmani z NDR

Tři roky po ní ve Východním Německu končí i systém, který vyprodukoval mnoho špičkových sportovců.

NDR OČIMA KOCHOVÉ  Myslím, že nechali spoustu dobrého zničit zcela záměrně. Jistěže spoustu věcí bylo špatných, ale častokrát stačily jen drobné úpravy Marita Kochová

Sjednocení Německa znamenalo svobodnější cestování, ale jak říká Kochová i zničení fungujících sportovní organizací někdejší Německé demokratické republiky:

"Myslím, že nechali spoustu dobrého zničit zcela záměrně. Jistěže spoustu věcí bylo špatných, ale častokrát stačily jen drobné úpravy.

"Například nezaměstnali žádné východoněmecké trenéry. Spousta infrastruktury, kterou se teď pokoušejí obnovit, tehdy zničili," říká Kochová, která dnes v přímořském Rostocku provozuje obchody se sportovním a oděvním zbožím.

Obecně závažnější jsou ale tvrzení, že za své úspěchy vděčí sportovci NDR hlavně nepovoleným steroidům.

Například hlavní lékař východoněmeckých plavkyň se k podávání nepovolených podpůrných prostředků přiznal a poté, co jeho svěřenkyně vypovídaly o porodech defektních dětí, dostal podmínečný patnáctiměsíční trest.

Mezi sportovní veřejností sílí hlasy, aby byly rekordy zázraků z NDR anulovány.

Norský atletický svaz nedávno navíc navrhl, aby se kvůli pravděpodobnému užití dopinku zrušili všechny světové rekordy dosažené před rokem 2000.

'Dopovali všichni'

Kromě Maritiny čtvrtky tedy i východoněmecká ženská štafeta 4 x 100 metrů.

Kochová ovšem odmítá, že by dopování atletů bylo jen problémem NDR:

"Podle mého dopink zasáhl celý svět a netýká se jenom Východního Německa.

"Pochopitelně, že některým lidem vyhovuje, pokud mohou v očích veřejnosti zdiskreditovat rekordy dosažené našimi sportovci.

"Nemyslím si ale, že by reprezentanti NDR brali větší množství látek podporujících výkon než sportovci jiných zemí včetně USA.

"Jejich výkony byly přece srovnatelné. Dopingem přitom chtějí vysvětlovat jen výkony východoněmeckých sportovců.

"Systém antidopingové kontroly je dnes mnohem dokonalejší. Stejně si ale myslím, že atletika nikdy nebude úplně bez dopinku."

Co se týče německých atletů na olympiádě v Aténách 2004, Kochová doufá, že podají lepší výkony než počátkem roku.

I když sama už na běžeckou dráhu nevkročí, pokusí se prý do Atén aspoň na pár dní přijet.