BBCCzech

Pětatřicet světových rekordů Marka Spitze a zejména jeho dosud nepřekonaná žeň sedmi zlatých medailí z olympijských bazénu v Mnichově řadí tohoto amerického plavce mezi největší legendy olympijských her.

Mark Andrew Spitz se narodil v únoru 1950 v kalifornském Modestu a poprvé skákal z bloků v plaveckém oddílu v Arden Hills. Bylo mu sedm let.

"Plaval jsem závodně asi rok, protože si v tom oddíle všimli, že mám určitý talent."

"Ten jsem prokázal hlavně v druhém roce, protože jsem překonal sedmnáct juniorských rekordů Spojených států, ještě než mi bylo deset."

Koncem 20. století se na deset tisíc sportovních novinářů z celého světa účastnilo ankety, která měla vybrat dvacet nejlepších sportovců 20. věku.

Vybíralo se ze všech disciplín a v konečné dvacítce byli jen dva plavci: Australanka Dawn Fraserová a Američan Mark Spitz.

Ve čtrnácti Spitz mění oddíl a v kalifornské Santa Claře se potkává s mužem, který měl na jeho kariéru zásadní vliv

"Poprvé jsem si existenci olympijských her uvědomil ve čtrnácti letech, ve čtyřiašedesátém, protože tehdy americký plavec Don Shollander přivezl z Tokia čtyři zlaté a dostal se tak na titulní stránky snad všech amerických magazínů.

"A nějakým hnutím osudu tehdy plaval za stejný klub jako já a když mě o rok později nechali trénovat s olympioniky a já plaval čtyři následující roky ve dráze vedle Shollandera hodně jsem se od něj naučil."

Spitz si také hodně věřil, až kolegům, kteří jeho velkolepé plány nebrali příliš vážně, připadal někdy arogantní.

Přestože ještě před olympiádou v Mexiku překonal tři světové rekordy, hry v Mexiku ho zklamaly.

Spitz se chlubil, že podobně jako o rok dříve na panamerických hrách si odveze pět medailí a překoná tak Shollanderův rekord čtyř zlatých, ale nakonec dostal v uvozovkách pouhé dvě zlaté a v uvozovkách pouze ze štafet.

V jednotlivcích získal stříbro na motýlkářské a bronz ve volnostylařské stovce.

Když navíc v motýlku na dvě stě metrů doplaval ve finále poslední, američtí kolegové si z něj dělali legraci a Spitzovi bylo jasné, že všechno v životě nepůjde jen tak, jak si naplánoval.

Mark Spitz trénoval dál a v Mnichově a už 'viděl jasně, všechny překážky' stejně jako ve stejnojmenné písní Johnyho Nashe, která tehdy letěla.

Mnichovskou olympiádu proslavili dvě věci: Teroristický útok palestinské skupiny Černé září, který si vyžádal smrt jedenácti členů izraelské delegace a Spitzův triumf.

Americký borec nejenže získal ve všech svých závodech zlaté medaile, překonal ve všech světové rekordy a odvezl si z jedněch her nejvíc zlatých v dějinách.

Připomeňme jen že v jednotlivých vyhrál sto a dvě metrů motýlka, sto a dvě stě metrů volný styl a v družstvech štafetu čtyřikrát sto a čtyřikrát dvě stě metrů ve volném stylu a čtyřikrát sto v polohovém závodě.

Na závodech už tehdy komentátoři o plaveckém zázraku z Kalifornie mluvili jako o 'Králi Markovi' a kníratý, černovlasý plavec z doby, kdy ne všichni hokejisté hráli v přilbách a žádní olympijští plavci si nenasazovali čepice, si také jako král připadal:

"Když jsem skončil ten poslední závod, po té polohové štafetě jsem se cítil fakt báječně. Měl jsem za sebou sedm soutěží, sedm zlatých medailí a sedm světových rekordů."

Jen pár hodin po Spitzově triumfu však teroristé udeřili na olympijskou vesnici a všeobecná euforie v Mnichově se proměnila v úzkost, strach a hrůzu.

Spitz dějiště svého legendárního úspěchu opustil narychlo, v doprovodu agentů. FBI.

"Vzniklá situace byla hodně nešťastná, kvůli olympiádě z dvaasedmdesátého pořádání her dostalo úplně nové rozměry, protože musíte najednou dbát na bezpečnost nejen sportovců, ale i diváků, novinářů a všech obyvatel města, které olympiádu hostí.

"Je to jedna z věcí, které teď bohužel k našemu životu patří. 11. září samozřejmě potvrdilo, že teroristické útoky se neomezují jenom na sportovní události.

"Olympijské hnutí od Mnichova prokázalo, že je dost silné na to, aby pokračovalo.

"Věřím tomu, že sportovci, kteří byli v Mnichově zavražděni, by s pokračováním her souhlasili. Už jen proto, aby potvrdili hlavní ideu, kvůli které se konají."

V Mnichově teprve dvaadvacetiletý Spitz dosáhl všeho, o čem může sportovec snít.

Závodního plavání se vzdal a odešel na univerzitu v americké Indianě studovat ortodontii - tedy vědu o nápravě chrupu.

V pozdějších letech využil své popularity v reklamě a nevyhnul se ani kariéře sportovního komentátora.

Poněkud překvapivě se netrénovaný Spitz dvacet let po Mnichově pokusil kvalifikovat na olympiádu v Barceloně roku 1992, ale nesplnil limity.

Na olympiádě v Sydney si novináři dali tu práci a spočítali spočítal, že z více než sedmdesáti startů na světových soutěžích překonal Spitz víc jak třicetkrát světový rekord.

Statistika která znamená, že téměř každý druhý závodní skok z bloků znamenal u Spitze světový rekord, je dar, kterým se dvaapadesátiletý přeborník nebojí pochlubit ani dnes.

Odborníci říkají, že plavecké soutěže v Aténách 2004 dávají šance devatenáctiletému Američanovi Michaelu Phelpsovi překonat Spitzových sedm zlatých.

Znepokojuje mnichovskou legendu, že by jeho triumf někdo letos mohl překonat?

"Poslyšte, uvědomte si, že první člověk na Měsíci, byl na měsíci první a to prvenství už mu nikdo nevezme, i když přijdou další.

"Jsem rád, že jsem se zapsal do historie olympijských her a nikdy jsem nemyslel, že by moje výkony z mládí v mých disciplínách dosáhly nějaké konečné hranice.

"Říká se, že rekordy jsou od toho aby se překonávaly a jednou to někdo překoná. Kdy? To se teprve ukáže...."