|
Útoky v Iráku nepolevují, spíše naopak | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Pro země, v nichž se Američané snaží bojovat proti terorismu, nebyla středa 28. června dobrým dnem.
V iráckém městě Bákubá zahynulo při sebevražedném automobilovém útoku na sedm desítek lidí. Na jih od Bagdádu, poblíž města Suvaríja se zase odehrávaly těžké boje mezi iráckými vojáky a ozbrojenci. O život přišlo sedm členů bezpečnostních složek a zhruba třicet pět radikálů. Na západě Iráku se pak terčem iráckého útoku stala americká základna. Akce jsou namířeny proti bezpečnostním službám Podle zpráv, jež jsou k dispozici, šlo o akci proti rodícím se iráckým bezpečnostním službám. V Bákubě sice bomba vybuchla na rušné ulici plné obchodů a stánků, ovšem před policejní služebnou. Venku zrovna čekali zájemci o práci u policie a část obětí tvořily právě oni. Tato událost nebyla svým zaměřením ničím výjimečná, podobných incidentů už za poslední měsíc, co Iráčané získali suverenitu, bylo několik. Při útocích na základny nebo policejní stanice zemřelo v Iráku od konce června na 160 lidí. Dnešní výbuch je co do rozsahu nejničivější od 24. června, kdy několik útoků na severu a ve středu Iráku zabilo 89 lidí. Tomáš Etzler, redaktor americké televize CNN v Bagdádu k možné příčině útoků poznamenal: "Dnes uplynul přesně měsíc od předání suverenity irácké prozatímní vládě. A já věřím, že proto byl tento útok na dnes naplánován. Řada minulých obrovských atentátů byla také spáchána ve významných dnech irácké historie." "Bákubá je jedním z nejžhavějších měst iráckého odporu. Teroristé nebo povstalci zde mají dobré zázemí pro svou činnost. " Před dvěma týdny se zdálo, že počet útoků po předání suverenity klesá, teď ovšem situace svědčí spíše o opaku... Útoků přibývá Uplynulé dva týdny skutečně naznačují, že se situace výrazně nezlepšila. Zdroje ze zpravodajských služeb také hovoří o tom, že násilností spíše přibývá, než že by jich ubývalo. Stále častějším cílem jsou ovšem iráčtí policisté a bezpečnostní složky vůbec. Náměstek iráckého ministra zahraničí pro policejní plánování Labíd Abbáví je ovšem jiného názoru, podle něj se situace nevyhrocuje: "Je tu relativně bezpečněji než dříve, ale neřekl bych, že zas tak, aby se lidé mohli volně procházet," domnívá se Abbáwí. Stát se v Iráku policistou je riskantní V Iráku stále působí na 160 tisíc vojáků vedených Američany a řadoví Iráčané by v ulicích přirozeně daleko radši viděli své vojáky nebo policisty. Ovšem po stále rostoucím počtu útoků proti iráckým strážcům zákona si mnozí z nich rozmýšlejí, jestli do služby vůbec vstoupit. Špatná hospodářská situace v zemi a příležitost pravidelného výdělku u policie je ale stále "silnější". "Současná policie symbolizuje a slouží prozatímní nové vládě, kterou se povstalci snaží zdiskreditovat, destabilizovat a možná dokonce i svrhnout, řekl Tomáš Etlzler, redaktor americké televize CNN v Bagdádu. "Takže irácká policie, stejně jako jiné ozbrojené složky - cokoliv, co je symbolem nového Iráku, nové irácké vlády, to vše bude častým terčem útoků," Etzler dodal. Wafa Salehová, manželka jednoho z policistů prý po každém incidentu čeká na telefon, jestli se její muž ozve: "Je to nelogické - když mu já řeknu, nebo ostatní ženy svým manželům - nechte toho, běžte od toho, tak kdo bude chránit naší zemi? "U policie tedy musí zůstat, i když o něj budu mít strach," přiznává Wafa Salehová. Iráčané si tedy kladou otázku, kdo je vlastně chrání, když jejich bezpečnostní složky jsou samy tak zranitelné. 'Nebezpečné vakuum' Těch faktorů může být několik. O poválečném Iráku píše Toby Dodge z univerzity v britském Warwicku.
Podle něj je současný výskyt násilností docela logický: "Máme tu nebezpečné vakuum - irácké bezpečnostní síly nejsou schopné převzít místa, která opustili Američané a do tohoto vakua pronikají ozbrojenci, kteří jsou čím dál lépe koordinování a organizovaní," domnívá se Toby Dodge. Podle jiných výkladů mohou dnešní události souviset také s víkendovou národní konferencí, jíž se má zúčastnit na tisíc delegátů. Ti by měli jednat o složení nového přechodného parlamentu, což má být další plánovaný krok na cestě k demokracii. Vzhledem k tomu, že i tento bod byl dojednán už dříve s Američany, mohou na něj řadoví Iráčané pohlížet jako na nadiktovaný zvenčí. |
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||