Barbara Plettová zpravodajka BBC v Bagdádu

Iráčané mají před sebou ještě hodně tvrdé práce

Právě na irácké hlavní město dopadlo během války nejvíce bomb a bylo nejvíce zasaženo rabováním a bezprávím.

Ve čtvrti, kde stojí palác, z něhož vládl Saddám Hussajn, se střetává starý a nový Bagdád. V paláci teď sídlí koaliční jednotky, jejich hlavní velitelství. A lidé, kteří kolem procházejí, říkají:

"Už se můžeme svobodně vyjadřovat, což jsme předtím nemohli. Na druhou stranu když se rozhlédnu kolem, vidím stovky tisíců lidí zoufale shánějící práci. Živoříme ještě více než předtím," říká jeden irácký kolemjdoucí.

Žena, která nás míjí poté, soudí, že je ve městě méně bezpečno, ale jinak je optimistkou:

"Ohledně práce doufáme více než kdy jindy, že se to změní. Před časem jsme ztratili iluze a teď věříme, že se to bude zlepšovat," říká.

Hůře než dřív?

Frustrace a zmatení, které se mísí s mírným optimismem: tak vypadají pocity obyvatel Bagdádu. V každé čtvrti irácké metropole ale slyšíte něco jiného.

Ve slumech v Sadr City žijí dva milióny Iráčanů, většinou velmi chudých šíitských muslimů, kteří zažili kruté represe za minulého režimu.

Časem jsme ztratili iluze a teď věříme, že se to bude zlepšovat obyvatelka Bagdádu

Jsou rádi, že se ho zbavili, ale jak říká jeden z nich, Amr Husejní, za Američanů se věci nezměnily k lepšímu.

"Po svržení bezvěrce Saddáma jsme doufali, že se Iráčanům vrátí jejich práva a získají přístup k bohatství země. Přišli ale Američané a převzali kontrolu nad naším přírodním bohatstvím," říká tento muž.

Podle něj je v zemi hůř, než dřív a lépe bude teprve, až se chopí "otěží" sami Iráčané.

Jiný svět

Jen kousek odsud je čtvrť plná stromů a jiný svět. Rodina Intisary Džabouriové oslavuje narozeniny malé dcerky.

Ukazují album fotek, které nás vracejí do lepších časů Intisary a jejího manžela Zuhaira. Za starého režimu totiž patřili k privilegované střední vrstvě.

Irácké nemocnice mají stále nedostatečné vybavení

Nyní podle nich Iráčané přišli o vedení i o morální zásady, podle kterých žili.

"Doma už se necítím bezpečně. Nikdo nás nechrání, nejsou tady žádné zákony, policisté nemají žádný respekt," říká Intisara Džabouriová.

Ani ona sama, jak říká, policity nebere vážně:

"Člověk sedí doma a někdo přijde a zabije tě. A nikomu to nevadí!" rozčiluje se žena.

Její manžel míní, že si polepšil. Má lepší práci a může se svobodně vyjadřovat.
Situace v irácké společnosti se ale podle něj zhoršila a společnost se zhroutila.

Komerce se probouzí

Obchody v Bagdádu pomalu začínají ožívat. Pokladní v pobočce Credit Bank si neodpočinou.

Doufám, že budeme mít alespoň nějakou demokracii, že se odlišné skupiny v Iráku spojí, že budeme mít stabilní zemi Asensa Čači

Majitel pobočky Hikmat Koba patří mezi nejbohatší muže země. Vydělal spoustu peněz za Saddáma a doufá, že ještě více vydělá teď.

"Starý režim byl uzavřený a socialistický. Nový režim bude otevřený a demokratický. Otevřený už de facto je," říká bankéř.

Jak dodává, životní úroveň je lepší o čtvrtinu a investoři váhají jen kvůli horší bezpečnosti.

Roční bilancování

Kam se tedy Bagdád dostal rok poté? Velká očekávání vzala za své a nahradila je drsná realita.

Asensa Čači prodával knihy za starého režimu, během války, sankcí i za okupace. Doufá, že nic z toho se už nevrátí.

"Doufám, že budeme mít alespoň nějakou demokracii, že se odlišné skupiny v Iráku spojí, že budeme mít stabilní zemi, kde může každý bez obav pracovat," říká.

A rovněž doufá, že se přinejmenším nebude muset bát, že ho zatknou jen za vyjádření vlastního názoru.