BBCCzech

Rok po válce v Iráku ukazují průzkumy veřejného mínění, že se obyvatelům okupované země žije lépe než za Saddáma Husajna. Do normálních kolejí se pomalu vrací i bezpečnostní situace - alespoň na rafinériích.

Al-Durá je druhý největší závod svého druhu v Iráku. Ještě před několika měsíci se o jeho bezpečnost starala hlídka Američanů.

Teď ho ale v rámci operace Task Force Shield stráží samotní Iráčané. Ostraze velí major Razak Šaháb:

"Moji lidé prohlížejí každé auto, které chce jet dovniř, jestli na něm neuvidí něco podezřelého."

Cisternu obchází muž s dlouhou tyčí v ruce. Šaháb vysvětluje jeho počínání:

"Na konci násady je zrcadlo. Díky němu vidí na celý podvozek. Může tak zjistit, zda automobil nepřeváží skrytou nálož nebo něco podobného."

Šahábovi lidé mají pušky, ale žádnou těžší výzbroj. V celé zemi se o bezpečnost rafinérií stará dohromady čtrnáct tisíc příslušníků hlídek.

V ostraze jsou výlučně Iráčané, trénovaní od podzimu za peníze a pod vedením Američanů. Těm velel plukovník Tom O'Donell:

"Náším úkolem je snížit v dohledné době počet útoků na snesitelnou úroveň. V posledních třech měsících jsme se museli popasovat se třinácti explozemi. Ještě před Vánoci to byly čtyři desítky výbuchů.

Nikdy nebudeme s to zastavit všechny atentáty, zabránit všem sabotážím a krádežím ropy z potrubí. Musíme ale jejich počet minimalizovat a škody rychle napravovat. Oprava poškozeného ropovodu nyní zabere tři až pět dní, dřív to bylo až pět týdnů."

Jeho slova sotva dozněla a už došlo k incidentu, který je mohl jen potvrdit. Ozvala se rána. Plukovník O'Donnell líčí, co se stalo:

"Zdá se, že někde před námi něco vybuchlo. Hlídky teď zjišťují, co se stalo, jaká je situace za branou. Mě se zdálo, že šlo o explozi."

Další okamžiky ale spíš nasvědčují tomu, že šlo o falešný poplach. Explozi způsobilo náhodné vznícení auta, ne bomba.

Uchazeči o práci v ochrance mají šanci dostávat pravidelný plat ve výši přes sto dolarů měsíčně. Za Saddáma Husajna mohli pomýšlet sotva na pět.

Jeden dobrovolník dodává, že vedle peněz chce sloužit svojí zemi a bojovat s terorismem. K podpisu ho vedly tedy i vlastenecké důvody.

Na výcviku jednotek chránících rafinerie se podílí i britská agentura Erinys. Každému nováčkovi poskytuje pětidenní úvodní výcvik a podle Mikea Solomonce z Erinysu je to dost na to, aby svou práci zvládl:

"Hodně z těchto mladíků sloužilo dřív v armádě. Neřek bych sice, že jde o brilantní vojáky, ale rozhodně nejsou hloupí. Musíte si uvědomit, že tu nejde o příslušníky speciálních jednotek. Jsou to prostě hlídači."

Zatím se zdá, že hlídači svůj úkol zvládají: udržují počet sabotáží na relativně nízké úrovni.

Ale jejich výzbroj je nevalná a je jich málo na to, že musejí uhlídat tisíce kilometrů ropovodu a stovky dalších zařízení.

Je také otázka, jak efektivní jednotky budou, až se v červnu ujmou vlády v zemi samotní Iráčané.