Libye se nedávno vzdala svého jaderného programu

Prosincové rozhodnutí libyjského vůdce plukovníka Muammara Kaddáfího odsoudit užívání zbraní hromadného ničení si vysloužilo mezinárodní potlesk a příslib návštěvy britského premiéra Tonyho Blaira v Tripolisu.

Spojené státy dokonce zrušily pro Američany dvacetiletý zákaz cestování do Libye. Jenže libyjský premiér Šukrí Ghaním pak popřel, že by Libye opravdu stála za atentátem nad Lockerbie.

Zpravodaj BBC Mike Thompson byl u toho, když libyjská televize informovala o návštěvách mezinárodních zbrojních inspektorů. Ještě před půl rokem by jejich přítomnost byla zcela nepředstavitelná. A jak taková změna působí na obyčejné Libyjce?

"Na tohle jsme čekali desetiletí. Je to nádherné. Vyhneme se hladovění a válce," řekl jeden z obyvatel Tripolisu.

Průvodce Kaddáfí

Od doby, kde se k moci dostal plukovník Kaddáfí v roce 1969, se mohli místní obyvatelé vlastně jen dohadovat, co se děje v cizině.

Kaddáfí je jakýmsi mentorem, dává lidem rady a učí je o určitých věcech. Není ale v pozici, kdy by dělal za lid nějaká rozhodnutí Ali Farfar

Podle posledních zpráv Mezinárodní agentury pro atomovou energii se Libye zabývala vývojem atomových zbraní od počátku osmdesátých let.

Nedávno překvapivě oznámila, že se těchto zbraní vzdává. Ztratil plukovník svoje revoluční nadšení, nebo to je známka toho, že ztrácí kontrolu nad událostmi?

Doktor Ali Farfar je tajemníkem Lidového výboru Hlavního institutu pro masová média. A zdůrazňuje, že Kaddáfí je oproti obecnému povědomí spíš jakýmsi průvodcem lidovou revolucí. Jinak řečeno, je prý mnohem víc rádcem, než diktátorem:

"Je jakýmsi mentorem, dává lidem rady a učí je o určitých věcech. Není ale v pozici, kdy by dělal za lid nějaká rozhodnutí."

Lidé jsou nespokojeni

Zjistit, jaký vliv má na budoucnost Libye plukovník Kaddáfí, podle běžných Libyjců, je na tripoliských ulicích velmi obtížný úkol. Už jen proto, že kritika režimu může přijít velmi draho. Ale někteří lidé jsou připraveni mluvit:

Veřejná kritika Muammara Kaddáfího ještě není možna

"Všechno jde nějak pomalu, musím přiznat, že to za moc nestojí. Spousta lidí tady už třeba půl roku nedostala výplatu. Tak špatné to je," říká jeden z obchodníků v Tripolisu.

Ve viníkovi má alespoň tento prodejce jasno.

"Může za to plukovník. Tohle je země se třetími největšími zásobami ropy na světě a my stejně musíme žebrat na ulicích. To není správné."

Kdyby onen obchodník kritizoval plukovníka Kaddáfího před třemi lety veřejně, tak by následky byly velmi zlé. Nešel by ani do vězení, prostě by zmizel.

"Teď je to o trochu lepší, ale pořád nemůžeme svobodně kritizovat vládu," objasňuje

Má podobný názor na plukovníka Kaddáfího podle vás i hodně vašich spoluobčanů?

"Ano. Spousta lidí má podobný názor."

Těžko odhadovat, nakolik lze názoru tohoto obchodníka z Tripolisu důvěřovat.

Nicméně i podle britského velvyslence v Libyii Anthonyho Ladena je Kaddáfího rozhodnutí vzdát se zbraní hromadného ničení především pragmatické a souvisí daleko víc s jeho snahu udržet se u moci, než třeba s válkou v Iráku:

"Třicet pět let naprosté státní kontroly hospodářství způsobilo stav, v němž prostě nevzniká dostatečná ekonomická aktivita k tvorbě pracovních příležitostí pro mladé, kteří vycházejí z docela dobrých škol. Myslím, že právě tohle je dilema, které vedlo plukovníka Kaddáfího k tomu, aby změnil směr," domnívá se britský velvyslanec Anthony Laden.