Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

Muamar Kaddáfí umně hraje se slabými kartami

Relativně rychle se plukovníku Muamaru Kaddáfímu podařilo dostat ji ze zavrhovaného postavení mezi země, které se vzdávají programu zbraní hromadného ničení a vítají zbrojní inspektory OSN.

Západní představitelé náhle uznávají plukovníka Kaddáfího jako státníka. Co tato dramatická změna politického kurzu vypovídá o libyjském vůdci?

Nepřátelé přáteli

Libyjský ministr zahraničí Abdal Rahmán Šalgam minulý měsíc překvapil celý svět oznámením, že Libye se vzdá programu zaměřeného na vývoj zbraní hromadného ničení a přijme okamžité mezinárodní inspekce.

I když je u moci 30 nebo 35 let, nedosáhl ani jednoho z cílů, které za tu dobu prosazoval

novinář Ašúr Šámis

Bývalí nepřátelé země přivítali tento krok nečekaně vstřícně.

Americký prezident George Bush prohlásil, že Libye zahájila cestu zpět k mezinárodnímu společenství.

Britský ministr zahraničí Jack Straw uvedl, že plukovník Kaddáfí si zaslouží bezvýhradný aplaus.

Vzhledem ke skutečnosti, že Západ od poloviny osmdesátých let zobrazoval Libyi jako mezinárodního vyvrhele a plukovníka Kaddáfího jako diktátora, který podporuje terorismus, byly podobné reakce přinejmenším překvapivé.

V roce 1986, jak dokládají slova někdejšího amerického prezidenta Ronalda Reagana, byla situace zcela jiná:

"Kaddáfí zesílil svou teroristickou válku tím, že vyslal agenty do celého světa, aby vraždili a mrzačili nevinné. Omylem považoval naši lásku k míru za pasivitu a zdrženlivost za nerozhodnost."

"Mylně zaměnil náš tradiční respekt k zákonům a k lidským právům, jež jsou ochraňovány zákony, za nedostatek vůle k obraně proti bezpráví."

Reagan takto před osmnácti lety vysvětloval, proč nařídil vzdušné údery na libyjské hlavní město Tripolis.

Následný pumový útok na americký dopravní letoun PanAm nad skotským městem Lockerbie v roce 1988, při kterém zahynuly desítky lidí, byl Západem považován za další důkaz teroristických aktivit plukovníka Kaddáfího.

Pud sebezáchovy

Co je tedy za téměř neuvěřitelnou změnou vztahů s Libyí? Pro ty, kteří sledují kariéru plukovníka Kaddáfího, je odpověď jednoduchá.

Je to jeho pud sebezáchovy, který mu pomohl už v sedmdesátých letech zvrátit pokus o převraty a atentáty ve vlastní prospěch.

Libyjský novinář Ašúr Šámis tvrdí, že plukovníkovi Kaddáfímu se to podařilo prosazováním politiky 'rozděl a panuj':

"Kmenový systém je v Libyi velmi důležitým faktorem. Bylo tomu tak stovky let a platí to dodnes. A Kaddáfí si toho byl velmi dobře vědom."

"Na počátku to úžasně využíval do takové míry, že přizval některé z vlivnějších a etablovanějších kmenů blíž k režimu. Dal jim privilegia, postavení a bohatství. A hrál s jedním proti druhému."

"Byl schopen docílit kmenové rovnováhy uvnitř systému, uvnitř vojenského establishmentu a stejně tak uvnitř civilních institucí," říká Ašúr Šámis.

Hra se slabými kartami

Zatímco plukovník Kaddáfí konsolidoval svou mocenskou základnu uvnitř Libye, v zahraničí začal prosazovat vlastní politickou filosofii arabské jednoty a anti-imperialismu.

Atentát nad Skotskem znamenal smrt pro 270 lidí

Využil libyjské ropné bohatství k podpoře palestinských radikálních skupin v jejich boji proti Izraeli. Vztahy se Západem nejvíce ochladly po atentátu nad Lockerbie v roce 1988.

Z útoku byla obviněna Libye, na kterou pak Organizace spojených národů uvalila sankce. Podle některých však toto nepřátelství paradoxně znamenalo pomalý návrat Libye do mezinárodního společenství.

Libyjský novinář Ašúr Šámis není sám v názoru, že postupné přibližování bylo vždy velmi promyšlenou politickou strategií plukovníka Kaddáfího.

"Zaslouží si uznání za schopnost změnit krizi v příležitost - za umění hrát s velmi slabými kartami, ale přitom s nimi uhrát velké zisky. A právě to udělal s Lockerbie. Jeho taktika je podle všeho zapírat, zapírat, zapírat a potom připustit vinu. V tomto ohledu lze opravdu vzít vítr z plachet oponentům. Podle mě uhrál velice dobře Lockerbie a zbraně hromadného ničení."

Někteří experti však neskrývají přesvědčení, že plukovník Kaddáfí je oceňován až příliš. Libyjská ochota konečně přijmout odpovědnost za pumový útok nad Lockerbie podle nich vzešla z politických účelných opatření.

"Politika v Libyi se velmi rychle mění. Přechází od původně charismatického vedení do formy byrokratičtější politiky," říká Dirk Van De Walle, odborník na Libyi na univerzitě v americkém Dartmouthu, a pokračuje:

"To znamená, že existuje mladší třída technokratů a mladší třída těch, kteří rozhodují. Ti začínají útočit na světovou politiku a říkají Kaddáfímu něco jako 'nechceme už tento typ konfrontační politiky, protože nám v minulosti nepřinesla dobré výsledky'."

Člověk, který selhal

Rozhodnutí přiznat odpovědnost za Lockerbie určitě vedlo k ukončení sankcí OSN, pokud ne také k ukončení amerických sankcí, což je výhodné v době, kdy je libyjské hospodářství slabé.

Co to však znamená pro plukovníka Kaddáfího? Vypadá více zajištěný a silnější, než kdykoli předtím, tvrdí někteří analytici.

S tím však nesouhlasí všichni. Novinář Ašúr Šámis míní, že takový obrat připravil Kaddáfího o pověst revolucionáře a zásadového muže:

"Podle mě bude posuzován jako člověk, který selhal. I když je u moci 30 nebo 35 let, nedosáhl ani jednoho z cílů, které za tu dobu prosazoval. Možná chce jen předat moc jednomu ze svých synů. V Kaddáfího příkladu je prvek tragédie."

Mnohé změny politické orientace plukovníka Kaddáfího ukazují, že všechny jím proklamované principy nakonec nebyly tak důležité.

Nicméně s ohledem na jeho pětatřicáté výročí u moci zůstane pozoruhodným typem politika, kterého na lopatky jen tak někdo nepoloží.