Středa 24. října 2001

předcházející

Jedno oko a tisíce očí

Miloš Rejchrt

Spáchané zlo nesmí zůstat bez trestu: oko za oko, zub za zub, tak to stojí v zákoně Mojžíšově, k němuž se naše civilizace hlásí. Trest tedy musí být přiměřený, musí odpovídat charakteru zločinu a jeho míře: za oko jen jedno oko, ne obě, za jeden zub nikoli celou čelist, za život jen jediný život, ne celou rodinu nebo celý kmen.

Zákon uměřené odvety tedy není výronem jakési předkulturní divokosti, naopak je hrází, která má záplavám divoké msty zabránit. Vykonáním odvety se řetězec nekonečného mstění přeťíná, zločin byl vyvážen trestem, spravedlnosti bylo učiněno zadost. Zásada „oko za oko „ není cizím tělesem v našem euroamerickém humanismu, naopak, je jedním z pilířů našeho chápání spravedlnosti.

Tento pilíř v ještě hlubší vrstvě dokonce spočívá na málokdy přiznaném základě, totiž na nutnosti msty. Zlo přece musí být potrestáno - a princip msty se ohlašuje v onom slově musí. Vždyť co je to trest ? S výjimkou alternativních trestů, kdy má pachatel svou škodlivou činnost vykompenzovat činností užitečnou, jde o přídavek utrpení k utrpení již spáchanému: tentokrát bude trpět pachatel a my mu to přejeme.

Tak to sice v učebnicích moderního trestního práva nestojí, ale tak to vnímáme a dokonce tak i v naší civilizované praxi provozujeme: čím závažnější provinění, tím méně se staráme o náhradu škody či nápravu viníka a tím delší, tedy trýznivější trest pro zločince očekáváme. Iracionální touha neutralizovat spáchané zlo zlem spáchaným na pachateli je v nás. Civilizace pouze změnila zacházení s touto naší základní lidskou výbavou: mstu nevykonáváme vlastní rukou ani rukou jiných soukromníků, nýbrž ji svěřujeme státu, který má na mstu monopol.

Kde svého monopolu nevyužívá, tam může dojít k nejhoršímu, což podle Machiavelliho je situace, kdy je vladař nenáviděn a pohrdán svým lidem pro svou nerozhodnost, neschopnost rozeznat, co je třeba v dané chvíli konat a co bude dál. Nu a cílem šílených teroristických útoků proti americkým životům a cílům je způsobit právě toto nejhorší, vyvolávat pocit, že všechno se hroutí, že demokracie je jenom impotentní žvanírna a euroamerická civilizace jen koncentrovaný egoismus, poživačnost a rozklad.

Stačí pár náletů jejich vlastními letadly, následná antraxová dopisová kampaň, načež hrdinským terorem znejistěná Amerika se rozpadne v prvobytně dezintegrovanou společnost vyděšených individuí, která se nakonec ráda poddají komukoli, kdo jim slíbí kousek bezpečí a klidu.

Americká státní msta za teror je ohromně rizikovým podnikem, vždyť už teď působí utrpení lidem, kteří se na žádném teroru nepodílejí. Msta určitě nic dobrého nepřinese, vždyť je jen pokusem zarazit zlo zlem. Kdyby ale tento pokus Amerika nepodnikla, dala by najevo, že se vzdává, že vzdává i zásadu oko za oko a uvolňuje rozhodování o budoucí podobě světa těm, kteří zničí třeba tisíce očí jen proto, že jejich oko zahlédlo jakousi chiméru či že je zastřela mlha nenávisti.