Pátek 19. října 2001

předcházející

V úterý 16. října

Leo Pavlát

Norský spisovatel Jostein Gaarder se na konferenci Forum 2000 na Pražském hradě vyslovil pro dialog s teroristy a fanatiky. Spisovatel Gaarder má rád filosofii, tedy lásku k moudrosti, a před pár lety o ní napsal bestseller "Sofiin svět". Ta kniha se stala světově proslulou, protože o složitých duchovních koncepcích a pohledech na svět mluví způsobem, kterému rozumí téměř každý.

Jeho knížku, která tříbí rozum a zároveň nabízí jedinečnou procházku dějinami lidského myšlení, si oblíbili hlavně mladí lidé. Pro ty je Jostein Gaarder stále velkou autoritou. V Praze před několika stovkami význačných myslitelů srovnával amerického prezidenta Bushe s Usámou bin Ládinem a poukázal přitom na podobnost jejich jazyka - stejně nesmiřitelného, stejně přesvědčeného o vlastní pravdě.

Ve stejný den, bylo to v úterý 16. října, možná dokonce ve stejnou dobu, co Jostein Gaarder hovořil v Praze o potřebě dialogu s fanatiky a teroristy, vrahy nevinných, se v terezínském kolumbáriu konalo pietní shromáždění při příležitosti 60. výročí zahájení transportů českých Židů do ghett a koncentračních táborů. Vlaky s našimi spoluobčany odjížděly nejprve do Lodže a Minska a brzy i do Terezína, Osvětimi, Majdanku, Treblinky a dalších míst smrti. Zde všude za necelé čtyři roky zahynulo na 80 000 českých a moravských Židů - přibližně 1/75 z celkového počtu dětí Izraele vyhlazených za druhé světové války.

O šedesát let později přijeli do Terezína vzpomínat především ti, kteří přežili, a bylo jich podstatně méně než hostů na Fóru 2000. Převažovali mezi nimi starší lidé a jsem si téměř jist že Gaarderovu originální knihu o dějinách filosofie nečetli. Protože byli pár desítek kilometrů od Prahy, nemohli také slyšet, jak Jostein Gaarder na Pražském hradě vyslovil pochybnost o tom, zda ozbrojený boj je nejlepší odpovědí na terorismus.

A potom, v podvečer toho samého říjnového úterý v prvním roce třetího tisíciletí, představilo nakladatelství Paseka české vydání knihy americké historičky Debory Lipstadtové "Popírání holocaustu". Přítomno bylo devět lidí - mladých i starších. Lipstadtové v té knize rozborem textů popíračů holocaustu dokázala, že relativizování nejstrašnějších zločinů proti lidskosti představuje první krok k jejich omlouvání.

Doložila, že zpochybňování nesporných fakt o vraždění a jeho motivaci vede po čase k popírání škodlivosti zločinných idejí jako takových. A konečně také ukázala, že s popírači holocaustu není proč mluvit. Nejde jim totiž o poznání, ale o získání legitimity. Chtějí vést politický boj ve jménu adorace největších tyranů a vrahů, jejich ideologie a její příští moci.

To úterý 16. října, jsem litoval, že znalec filosofie Jostein Gaarder, navrhující dialog s fanatiky a teroristy, nebyl místo na Fóru 2000 v terezínském kolumbáriu. Zamrzelo mě, že americká historička Lipstadtová nehovořila na Fóru 2000. A potěšilo mě, že ti, kteří fanatiky a masové vrahy přežili, byli v Terezíně, a ne v Praze, že neslyšeli Josteina Gaardera a nemuseli se trápit tím, o čem psala americká historička.