Pátek 5. října 2001

předcházející

Jak reálná je hrozba biologických zbraní ?

Václav Pačes

Zatímco chemické zbraně, například plyn yperit, byly použity už v první světové válce, o použití biologických zbraní se mnoho neví. Proč tomu tak je? A co to vlastně jsou „biologické zbraně"?

Zpravidla se pod tímto pojmem rozumí patogenní mikroorganizmy, zejména baktérie. Mluví se o podezřeních, že některé státy mají zásoby bakterie Bacillus anthracis, vyvolávající smrtelnou sněť slezinnou a že Japonci v druhé světové válce použili mouchy nakažené morem. Ale jsou to nedoložené a nebo neúspěšné pokusy.

Ono to totiž s infekcemi není vůbec jednoduché. Například rozprášení virů v prostoru by bylo neúčinné, protože viry přežívají jen v živých buňkách. Ale i bakterie rozprášené po terénu nebo vnesené do zdrojů pitné vody brzy hynou. Vypuštění nakaženého hmyzu nebo hlodavců by sice mohlo určité teritorium zamořit, ale jednak to není levné a jednoduché provést, a co potom s nákazou? Pro regulérní armádu, která chce dobýt území, jsou tyto metody jen málo použitelné.

Jinak je tomu však se zneužitím skupinami teroristů. Ti nechtějí žádné území dobýt, chtějí vyvolat zmatek a usmrtit co nejvíc civilního obyvatelstva. Je proto nejvyšší čas, aby mikrobiologové hledali cesty, jak lidi před tímto nebezpečím ochránit.

Při úvahách o biologických zbraních v rukou teroristů se nelze vyhnout ani možnostem zneužití metod genového inženýrství pro vytvoření jakýchsi nových, smrtelně nebezpečných organizmů. Otázka zní: vyvíjí někdo mikroorganizmy s pozměněnou dědičnou informací, které by mohly být použity jako biologické zbraně? Upřímně řečeno, pochybuji. Nedovedu si představit reálný experiment, který by k tvorbě takových organizmů vedl. A jaké jsou hypotetické možnosti?

Tak například by se mohlo použít bakterií, o nichž se ví, že jsou mimořádně odolné k nepříznivým vlivům okolí. Dnes známe dědičnou informaci bakterie Deinococcus radiodurans, která přežije i v atomovém reaktoru, na poušti a kdoví kde ještě. Kdyby se geny, zodpovědné za tuto odolnost, přenesly do patogenních bakterií, mohly by pak snad dlouho přežívat. Anebo by se geny vyvolávající nějakou smrtelnou chorobu mohly přenést přímo do Deinokoka. Ale je to reálné?

Myslím, že není! Přesun několika genů tak, aby se v novém hostiteli projevovaly stejně jako v původním organizmu, je velmi obtížný, často ze zásadních příčin nemožný. Neumím si ani představit, jak by se využilo například přenosu genu, který kóduje vznik nějakého nebezpečného toxinu.

A už vůbec si neumím představit takovou modifikaci virů, která by z nich udělala použitelné zbraně. Někdy se mluví o nádorotvorných virech. Ale spíše by se mělo mluvit o virových genech, které mohou vyvolat zhoubné bujení. A tyto geny se nešíří běžnou infekcí. Nelze je namontovat do virů tak, aby po infekci vyvolaly rakovinu.

A tak si myslím, že pro válečné operace, jak je známe z historie, jsou biologické zbraně ztěží použitelné. Pro teroristické útoky snad spíš, ale i tam vidím větší nebezpečí ve zbraních chemických, zejména v binárních nervových plynech.