Čtvrtek 4. října 2001

předcházející

OT-64

Jiří Dědeček

Já vím, že kopat do mrtvol se nemá, ale když mám s obrněnými transportéry vlastní nezapomenutelnou zkušenost, bylo by ode mne bezcharakterní se o ni nepodělit.

Během své krátké, avšak intenzívní vojenské kariéry jsem to totiž dotáhl až na velitele korby OT-64. Nezaměňovat prosím s velitelem vozu - ten seděl vpředu samostatně vedle řidiče, zatímco velitel korby cestoval spolu s mužstvem vzadu v "rakvi". O transportéru kolovalo mezi mužstvem mnoho nepodložených mýtů - prý byl obojživelný, prý si sám uměl za jízdy dofukovat prostřelené pneumatiky, prý měl obrovskou stabilitu v jízdě svahem všemi směry. Většinu těchto pověstí jsem však jako prostý velitel korby rychle vyvrátil...

Když jsme vyjížděli z Karlových Varů na cvičení do Doupovských vrchů, první vozidlo, jehož korbě jsem velel, začalo záhy hořet (ovšem, zase to zatracené spojkové obložení, jako u toho, co uvízl za Hodonínem), druhé se o dvě hodiny později převrátilo v kopcích při jízdě po vrstevnici. Mám na to dvanáct svědků, všichni ještě žijí.

A já si velmi dobře pamatuji, že už tehdy - v roce 1976 - nám nadřízení říkali, že "ótéčko" bývalo sice v šedesátých letech pravým výkřikem moderní techniky, ale od té doby už přeci jenom trošku zastaralo a postupně se z výzbroje ČSLA vyřazuje. (Pokud se nemýlím, ta číslice 64 v názvu obludy znamená i rok, kdy byla vyvinuta, tehdy jí tedy bylo pouhých dvanáct) Velitel vozového parku, olejem a naftou páchnoucí major, který nás o stárnutí OT-64 informoval, to říkal se slzami v očích. Ještě že ten se toho chudák nedožil...

Můj deklarovaný nekompromisní pacifismus dostal koncem září těžkou ránu - místo abych se škodolibě radoval, dělám si starosti o nás o všecky. O celý takzvaný civilní sektor. Ačkoli i já mám na ótéčko vzpomínky, při nichž mi dodnes zvlhne zrak, musím si položit perfidní otázku, co tím vlastně Ministerstvo obrany sledovalo, když poslalo chránit americké objekty právě tato vozidla. A dokonce tři.

Možná se počítalo s rychlým konfliktem a důstojnou likvidací části vozového parku - co může být pro takový transportér krásnější, než zahynout v boji? Možná šlo naopak o to vyhnout se spojenecké povinnosti podle smlouvy NATO - podívejte se, jak jsme chudí, přece byste nás nehnali do války!

Ze všeho nejvíc to však připomíná Švejkovo tažení na Bělehrad vsedě (proto jsem zvolil odpovídající styl). Možná to prostě měla být jenom taková legrace... Jinak by přece pro transportéry neposílali až na Moravu, podobné se totiž dají koupit v leckterém autobazaru v Praze a okolí. A pojízdné.