Středa 26. září 2001

předcházející

Na vás záleží

Leo Pavlát

Hrůza, která se 11. září snesla na New York, Washington a Pensylvánii, je leckým považována za děsivou předzvěst 21. století. Jestliže to předchozí charakterizoval mohutný rozvoj vědy a techniky, ale také Osvětim a drancování Země, následující léta mají být jen špatná: nejhorší teroristický útok v dějinách je prý jen symbolickým znamením na cestě k novým hrůzám.

Slyšíme to všude. Lidstvu hrozí armády teroristů, přičemž je otázkou času, kdy získají jaderné nebo biologické zbraně. Masová vražda ve Spojených státech je prý znamením střetu civilizací - světa bohatého, který si užívá a bezostyšně bere, a světa trpícího, který je ve své bídě a beznaději opuštěn.

A konečně: strašný zločin teroristů ve Spojených státech má být i dokladem selhání monoteistických náboženství. Na prvním místě islámu, s nímž jsou teroristické činy hlavně spojovány. Křesťané, a především Židé, ztotožňováni se státem Izrael, zase prý nedokáží muslimy pochopit. Navíc žalostný stav světa má být výsledkem hegemonie židovsko-křesťanské civilizace, která ho vede zhoubným směrem.

Ty poslední výtky vůči náboženstvím jako by shrnovaly všechny předchozí. Vždyť židé, křesťané i muslimové vždy uvažovali o nápravě světa jako celku. Slyšel jsem nedávno v autobuse hlas bojovného ateisty, který by všechny věřící i s jejich v každém případě zhoubnou naukou vybil, jak by si to zasloužili i politici. Pryč s ideologiemi - vysvětloval ten člověk svému známému. Jen ty jsou viny za špatnosti světa!

Řekl bych, že i tento výlev byla svým způsobem ideologie a k tomu pořádně nenávistná. A tak, jak praví tisíciletá zkušenost, je dobré zkoumat nejen doporučení proroků a filosofů, jak žít, ale především si všímat, co kdo sám dělá: co jiným dává, a co jim bere. Napadá mě to dnes v souvislosti s nejvýznamnějším svátkem nejstaršího monoteistického náboženství světa - židovským Dnem smíření.

Podle židovské tradice Bůh v tento den pečetí osud člověka na celý příští rok. Deset dnů, které Dni smíření předcházejí, má každý věřící zpytovat svědomí. Omluvit se těm, kterým ublížil. Napravit špatné, co způsobil. Člověk je vyzýván, aby se vrátil ke své původní čistotě, s níž byl zrozen. Ale moudří rabíni již ve starověku varovali: Při rozvažování nad svými skutky neklesejte pod tíhou svých hříchů. Vždyť dobrý skutek - ten trvá navěky. Zato zlý čin pomíjí, je-li odčiněn. Na vás záleží, co si zvolíte.

Je to nadějné při vědomí všeho zlého, co se kolem nás děje, při vědomí tragédie, k níž v Americe došlo. Tento svět - tak jako v minulosti - má stále šanci být dobrým. S touto myšlenkou stoupenci nejstaršího monoteistického náboženství prožívají svůj nejvýznamnější svátek. A to i přesto, že před jejich modlitebnami po celém světě stojí policisté nebo vojáci. Je tomu tak již mnoho desítek let. Terorismus má, žel, už svou historii.