Středa 29. srpna 2001

předcházející

Prsní kultura

Jiří Peňás

Pirátské fotografie obnažené Petry Buzkové v plátku jménem Super motivují k úvaze nad významem a rolí ňader pro stav národního bytí. Je jisté, že jejich mnohost a dostupnost má přímý vliv na duševní zdraví a spokojenost lidu, ale míra jejich uctívání se u různých národů liší.

Filozof Arthur Schopenhauer správně psal, že "plná ženská hruď působí na mužské pohlaví neobyčejným kouzlem, poněvadž v přímé souvislosti s propagačními funkcemi ženy slibuje novorozeněti bohatou potravu." Obdivujeme-li vyvinuté poprsí a cítíme-li rozkoš nad jeho křivkami, neuvědoměle tím vyjadřujeme svou obavu o potravu a strach před hladomorem.

Není divu, že zvláště rozsáhlé bylo toto zbožštění prsu u tzv. primitivních národů. Tam, kde boj o výživu byl podmínkou prežití a další existence, stál nalitý prs stál přímo ve středu jejich kultury, nebo spíš kultu. Vyspělejší kultury toto uctívání v průběhu vývoje různě modifikovaly, nikdy samozřejmě nevymizelo, to by národy pravděpodobně vyhynuly, ale bylo přece jen nahrazen jen formami zdrženlivejšími a méně prvoplánovými.

I v naší kultuře najdeme skvělé příklady estetizovaného pohledu na ňadra, například v básnickém díle velkého senzualisty a opěvovatele ženských půvabů Jaroslava Seiferta.

Současná forma uctívání ňader se u kmene Čechů vrátila k pudovému atavismu. Lidu sice hlad bezprostredně nehrozí, ale rituální, nikoli tedy estetické, uctívání ňader je hojně provozovanou barbarskou zálibou. V periferních čtvrtích co chvíli můžeme narazit na odhalená ňadra různých kvalit a tvarů, jejichž majitelky roznášejí půllitry nenasytným čumilům.

Několikrát jsem byl svědkem tohoto zvláštního obřadu, jehož barbarští účastníci ponuře, s jakousi temnou zaujatostí sledovali ona žalostná poodhalená stvoření. V hospodě vládlo zvláštní ticho, a i já jsem cítil jakousi zvrhlou posvátnost této seance. Původní, náboženský a sebezáchovný důvod k uctívání ňader však evidentně chyběl.

Muži byli spíše tlustí a jejich sešlé fyziognomie nesvědčily právě o nadbytku plodivých sil. Bylo to uctívání prsů v pokleslé formě. V podobě legalizovaného šmíráctví, jímž jsou zveřejněné tzv. superzáběry Petry Buzkové logickým důsledkem.

Případ v deníku Super měl minulý týden jedno zajímavé pokračování. Pouhé dva dny poté, co tento pornografický plátek hrubě zneuctil jeho kolegyni, se na jeho stránkách objevil ministr Stanislav Gross. Také on nabídnul pohled na své tělo na rodinné dovolené, oproti své stranické blíženkyni však dobrovolně a ve svém výběru.

Fotografie pochází z archívu rodiny Grossových. Ministr vnitra se tu předvádí v plavkách, šortkách, v kraťasech i v plážových bikinkách, v pantoflích i jen tak bosky. Na jedné fotografii mu zdobí hlavu jezeďácký klobouřek, na jiné řídí pan ministr jakousi žertovnou tříkolku.

Ministrovo tělo ze všeho nejvíc podobá se velkému moučnému červu, který se dlouho namáčel ve slaném roztoku. Pohled na politikovu fýzis je vcelku nevábný, okolí a stylizace dokonalý malomeštácký kýč, obalený lepivou cukrkandlovou polevou.

Ňadra má však ministr Gross mužská, nevhodná ani pro velmi pokleslý druh jakéhokoli uctívání.