Úterý 28. srpna 2001

předcházející

Krátkou dlouhou cestou

Leo Pavlát

Talmud vypráví o rabínovi, který cestou do města přišel na křižovatku. "Kudy mám jít?" zeptal se opodál sedícího chlapce. "Jedna cesta je krátká dlouhá a druhá dlouhá krátká," odvětil chlapec.

Rabín zvolil první cestu a brzy spatřil hradby města. Přímo před ním se však rozkládaly neprostupné zahrady, a tak mu nezbylo než se vrátit ke chlapci. "Což jsi mi neřekl, že cesta je krátká?" vyčítal mu. "Nikoliv krátká. Krátká dlouhá jsem řekl," opáčil chlapec. Rabín sklopil hlavu a dal se druhou cestou. Vedla do zahrad a jimi oklikou k městské bráně.

Před podobnou křižovatkou stojí každý, kdo činí závažné životní rozhodnutí. Spokojme se s výkladem, podle něhož město, do kterého rabín směřoval, symbolizuje vědění a mravnost, zatímco zahrada rozmanitost světa. Rabín, tedy učitel, byl na nikdy nekončící cestě za poznáním. Nakonec však musel připustit, že i dítě může být moudřejší než on. Žákova lekce zní: Cesta za věděním a mravnými skutky je cestou uprostřed různosti, pestrosti, jedinečnosti.

Jaká poučení si však ze života bere instituce, která u nás na počátku 21. století rozhoduje o veškerém učení, ministerstvo školství? Před zahájením školního roku opětovně přesvědčuje, že nejraději poučuje samo. Toto ministerstvo, zdá se, má jediný zájem: vyslat žáky, studenty i učitele na cestu za vzděláním, která by byla přímočará, přehledná, a pro všechny co možná jednotná, neboť jen tato dálnice vede k vytčenému cíli.

Nejnověji tak ministerstvo přichází s opatřením, které ztěžuje až znemožňuje domácí výuku. Jeho známou snahou je zrušit víceletá, údajně "elitářská" gymnázia. Setrvale pomýšlí na odnětí státních dotací soukromým školám. Přes nesčetné sliby není schopno výrazněji ocenit učitele lepší na úkor horších. Nedokáže také zajistit více peněz pro vzdělání a svěřené prostředky užívá v tradicích centralistických: svědčí o tom červnový skandál se svévolným výběrem firmy pro zavedení internetu do škol bez výběrového řízení.

Ve svých dokumentech ministerstvo školství vzletně popisuje cíl, ke kterému směřuje: jde mu o osobnost vzdělanou, tvořivou, harmonickou a etickou, občansky uvědomělou i tolerantní, schopnou samostatně se orientovat v současném světě. Kdo však proklamuje mnohostrannost a všestrannost, nemůže soustavně nařizovat jednotnost a uniformnost.

Příběh o rabínovi, který jsem v úvodu připomněl, je podobenstvím o vědění a mravnosti, jež se osvojují s ochotou přijímat a poznávat v zahradách života mnohotvárných podob. Cesty ministerských hlasatelů jediných pravd vedou, žel, jinudy. Stezkami zdánlivě kratšími, nakonec však zbloudilými.

Na ty, kdo jimi vodí, se hodí i jiné podobenství z Talmudu: "Muž se vydal napříč polem. Byla tam totiž cesta. Dívka se muže zeptala: "Pane, což to není pole?" Odpověděl jí: "Ne, kráčím po ušlapané cestě." Řekla mu: "Lidé jako ty ji ušlapali."