Pondělí 27. srpna 2001

předcházející

Hold srpnovému natěrači

Jan Rejžek

Česká televize pojala letošní léto skutečně podle jednoho ze svých sloganů jako pábení. Pábenou obětí normalizačními produkty jsou ovšem všemu odevzdaní koncesionáři.

Divácké rekordy tedy opět lámou rozšafní Chalupáři, v nichž vychutnáváme hřejivé lidství předních českých herců. Malý pitaval z Velkého města z pera nenahraditelného mistra Dietla pro změnu ukazuje, že Veřejná bezpečnost věnovala důkladnou kriminalistickou pozornost i krádeži rohlíku. K dovršení všeho se nám neustále vracejí, ač nezváni, mistři zábavy. Obávám se, že vedrem otupělý národ by koukal i na legendární antické drama Žena za pultem nebo na smělý boj tajemníka Pláteníka s hydrou komunismu v Okresu na severu. Nedosti na tom.

Jestliže nedávno popudil média náměstek ministra obrany Josef Jehlík, který tvrdil, že invaze vojsk Varšavské smlouvy 21. srpna 1968 je pro většinu obyvatelstva zapomenutou historií, asi ten dojem získal právě z obrazovky naší veřejnoprávní televize.

Onen ohavný den totiž ČT 1 minulé úterý "připomněla" v hlavním vysílacím čase Ally McBealovou, Banánovými perličkami a alespoň čtvrthodinovým pořadem o masakru prostějovských občanů ruskými vojáky. Ba i výkladní skříň Kavčích hor, druhý program, přinesl o srpnu 68 "celých" třista vteřin v cyklu Minuty dvacátého století.

A tak si člověk musel v programové houštině najít nejzajímavější pořad k srpnovému datu sám. Běžel předminulou neděli v poledne na ČT dvojce, repríza nastala na prvním programu půlhodiny po půlnoci na čtvrtek.

Nešlo přitom o žádnou novinku. Dokument s názvem Televize v srpnu 68 natočil režisér Jiří Látal už v roce 1990. Vedle vzpomínek techniků, kameramanů, střihačů, spíkrů, redaktorů i řidičů na fungování televize v prvním týdnu okupace, jsme viděli i méně známé záběry z bojů třeba před rozhlasem. Jako ten, v němž starší muž neohroženě v poklusu maluje štětkou na jedoucí tank jakési heslo.

A tak si říkám, copak se s ním stalo? Jak potom prožil normalizaci? Setrval v opozici proti husákovskému režimu, nebo snad uznal pomýlení? Dočkal se vůbec listopadu 1989? Jiné otázky mě přepadaly při pohledu na tváře slavnějších srpnových pamětníků.

Někdo si uchoval páteř a vnitřní svobodu jako Heda Čechová, Kamila Moučková, Jiří Kantůrek, Vladimír Branislav a obětavou prací v disentu systém nahlodával. Bohužel dnes už také víme, že nejeden z jejich televizních kolegů později z různých důvodů selhal a řečeno s Albertem Camusem, konspiroval s úředním povolením, jestli chápete, co tím chci říct. No nic.

Já pořád myslím na toho chlapíka-natěrače. Už proto, že takových bezejmenných hrdinů, kteří se v srpnu i po něm chovali bez bázně a hany, byly v tomhle národě řady a je ostudné, že jsou nám úplně lhostejní jako celé to srpnové výročí z minulého století…