Pátek 24. srpna 2001

předcházející

Prázdninové vyprávění

Ivan Medek

Každý rok jsme v září psali písemku z češtiny na téma prázdniny. Jednou jsem dostal jedničku. Takže: Již několik let jezdíme na dovolenou do malé vesničky v Rakousku. 1300 m vysoko, 600 obyvatel, žádné turistické atrakce, fungující samospráva, skoro 30 různých spolků. O občanské společnosti se tady nediskutuje, existuje už dávno, bez ní by to nešlo.

Domy a auta se zamykají jen výjimečně, náš domácí pověsí ráno na plot u silnice košík s peněženkou, pekař, který jede kolem, dá do košíku housky, chleba a noviny, vezme si peníze, vrátí drobné. Často tady vzpomínáme na naše vesnice v Čechách.

Traktoristé, děti na kolech a popravdě každý, koho potkáme, nás zdraví. Neznají nás, zdraví všechny, jsou rádi, že do jejich vesnice přijeli. Vzpomínáme při tom na jednoho Čecha, který se po delší době vrátil do straré vlasti a v obchodě pozdravil, jak byl zvyklý: "Pozdrav Pánbůh". Lidé si mysleli, že přišel z blázince.

Žena vylezla cestou, podobající se spíš žebříku, na vysokou horu, aby se podívala, jak to vypadá dole, kde jsem čekal a viděl, jak to vypadá. Cestu zpátky si zkrátila po silnici s velmi hrubým štěrkem. Při pohledu do nebe - velmi krásného - upadla. Rozbila si koleno - velmi ošklivě - ruku, nos a brýle. Okresní nemocnice, nedávno renovovaná, vypadá jako elegantní lázeňský dům.

Nad ní, na kopci v lese gotický kostel. Lékaři, řádové i civilní sestry, personál, dokonce i čekající pacienti mají dobrou náladu. Vzpoměl jsem si na naše skvělé lékaře - řadu z nich jsem poznal - pracující za nesrovnatelně horších podmínek v nesrovnatelně horším prostředí.

Vysoko v horách se pasou krávy. Čisté, zdravé, zvědavé. Nad nimi, hodně přes 2000 metrů jsou většinou jen skály. A přece i tam je kus louky, tráva je prý mimořádně dobrá. Sedlák, který si to propachtoval, tam s nasazením života svého i dobytka na jaře nažene krmné voly a na podzim je se stejnými riziky nějak - nevím opravdu jak - dopraví dolů.

Může se mu to vyplatit? ptáme se? Dostane na to přípěvky z Evropské unie. Vzpomněli jsme si na naše politiky. Po druhé válce to byl jeden z nejchudších krajů v Rakousku. Nebýt Marshallova plánu a dnes i Evropské unie, pravděpodobně by jím zůstal.

Domů se vracíme vždycky s radostí. Tentokrát ale také trochu se strachem. Většinu věcí v našich dějinách jsme si zkazili sami.