Středa 15. srpna 2001

předcházející

Ponorná řeka

Břetislav Rychlík

Vždycky, když se problémy našeho soužití s Romy vynoří jako ponorná říčka někde jinde a někdy jindy, uvědomuju si, jak zoufale neschopní jsme zareagovat včas a smysluplně. Je samozřejmé, že prožíváme důsledek neřešení napětí, které se vytvářelo po desetiletí, ale především sklízíme plody posledních let.

Během obchodu nazývaného eufemisticky volbou do Rady České televize byla zcela nepochopitelně vyřazena jednoznačně jedna z nejvýraznějších osobností, které se představily na veřejném slyšení v Poslanecké sněmovně Parlamentu. Vzdělaná romská intelektuálka, doktorka historie, Jana Horváthová.

Čeští politici, dospělí lidé, se nedokázali nadechnout a počítat tiše do desíti. Pak by si každý z nich musel v duchu promítnout, co on osobně udělal pro porozumění mezi Romy a zbytkem společnosti.

Jak neuvěřitelně prostou šanci k zapojení Romů do celospolečenského rozhodování tehdy zabili svojí nízkostí. Jakým povzbuzením a vzorem mohla být účast Jany Horváthové v Radě ČT vedle Erazima Koháka, Milana Knížáka, Svatopluka Karáska pro desítky a stovky mladých Romů. Ani politici nemuseli použít v praxi pozitivní diskriminaci.

Ladím v Javorníku rádio, v Radiožurnálu vzkazuje jakýsi bodrý český pantáta šéfce Českého helsinského výboru, že by problémy Romů na ruzyňském letišti vyřešil tak, že by ji postavil s Romy do jedné řady a všechny vystřílel.

Jiný pán vytahuje oblíbené klišé - když Romové někoho přepadnou nebo zabijí, nemluví se o rasismu. Jako by si nebyl schopen uvědomit, že loupežící či vraždící Romové nepřepadávají své oběti proto, že mají jinou barvu kůže. Přepadávají z nízkých zištných pohnutek.

Před časem naši Apolenu přepadl dětský romský gang přímo v centru Brna. Vyděšenou přivedla domů prodavačka z obchodu, kam se děcko schovalo. Kdosi mi pak namítl, že ta přepadávající děcka jsou rasisti. Nejsou, oni ji nepřepadli s výkřikem třeba: "Dej se peníze ty bílá svině!" Oni ji přepadli, protože mají špatnou výchovu. Jako každý jiný zločinec. Tak jsem to vysvětlil i děcku.

Vraždy spáchané pro barvu kůže umí rozpoznat každý, kromě policie a soudců občas. Případ Tibora Daniela, utopeného v Písku mohutnou přesilou po zuby ozbrojených skinů, se vlekl několik let. Z počátku byl státním zástupcem označen "za klukovskou strkačku".

Kauza Milana Lacka, ukopaného v Orlové skupinou skinů a následně přejetého automobilem řízeným policistou, vykazovala celá léta znaky soudní frašky, včetně likvidace důkazních materiálů. Po vraždě sudánského studenta se před vysokoškolskými kolejemi předháněli v siláckých řečech takřka všichni vrcholní politici.

Když přesně na rok po vraždě vzplanul výsměšně a hrozivě na témže místě symbol Ku-Klux-Klanu, hořící dřevěný kříž, označila to policie ležérně a nevzdělaně za dvě ohořelá prkna. Jediný z tehdy pronesených politických slibů nebyl splněn. Nedivím se Romům, že ztratili s touto společností trpělivost. Já ji často ztrácím za ně také.