Středa 8. srpna 2001

předcházející

Komunistický teror nikdy neexistoval

Karel Hvížďala

Představte si, že na Národním muzeu v Praze byste uviděli podmanivou barevnou fotografii jihočeské krajiny s rybníkem a plovoucíma husama, s barokním nabíleným statkem a v pozadí s mírně zvlněnými kopečky, na nichž se rýsuje silueta zámku. Z fotografie by na vás křičel nápis: "Komunistický teror nikdy neexistoval".

Teprve až byste přistoupili k obřímu billboardu blíže, četli byste text tohoto znění: Existují mezi námi lidé, kteří by byli rádi, aby se na zvěrstva v komunistických žalářích a táborech zapomnělo. V 21. století by jich mohlo být ještě víc. Proto posílejte na níže uvedené konto peníze, z nichž bude v bývalém lágru Vojna u Příbrami postaven památník obětem komunistického režimu.

Tenhle obraz mi naskočil v hlavě, když jsem si minulý týden přečetl článek o podobných billboardech, které se objevily v Německu. Je na nich jihoněmecká krajina s jezerem, za nímž se pozvolna zvedají Alpy. Z fotografie křičí nápis: "Den Holocaust hat es nie gegeben", tedy holocaust nikdy neexistoval.

A teprve když k obřímu plakátu, který najdete třeba i před Brandenburskou branou v Berlíně, přistoupíte blíže, můžete číst text, vytištěný drobnějšíém písmem: Ještě stále existuje dost lidí, kteří si to myslí. Za dvacet let jich může být ještě víc. Pak je tam uvedeno telefonní číslo, pomocí kterého můžete posílat peníze na památník vyvražděných Židů, který by měl stát v Berlíně.

U nás tohle bohužel nikoho nenapadlo, o sbírce začali uvažovat zatím jen bývalí političtí vězni, a tak osud památníku je stále závislý jen na vládních úřednících, kteří zatím s ředitelem Okresního muzea Příbram Josefem Velflem hrají falešnou hru. Peníze slibují, ale pak je posílají tak pozdě, že je ředitel nesmí použít.

Teď zase existuje návrh vlády, podle něhož se má v průběhu osmi let na rekonstrukci bývalého lágru a vytvoření expozic, uvolnit 79 milionů korun. Tato částka by zřejmě stačila, zatím ale jde jen o fikci. Návrh vládou ještě neprošel a někteří političtí vězni mají strach, že jde opět o úřednickou lest.

O lágru Vojna se můžeme dočíst v knize novináře a spisovatele Viléma Hejla a historika Karla Kaplana Zpráva o organizovaném násilí následující řádky:

"V táboře byl jako korekce používán podzemní bunkr o ploše devíti čtverečních metrů. Bez oken, bez větrání, jen holé betonové zdi, podlaha a strop. A ještě vědro. Velitel Vojík sem vtěsnal i deset vězňů, někdy až na jeden nebo dva měsíce. V roce 1956 byl uran na dole vytěžen, tábor zrušen a bunkr zasypán, na místě pak postavili pomník horníka. Poměry v některých jiných lágrech byly ještě horší. V Mořině u Karlštejna, kde se dnes koupají desítky mladých lidí, existoval od roku 1948 do roku 1952 tábor, který si zasloužil přezdívku "český Mauthausen".

Do tohoto nejkrutějšího tábora se dostávali vězňové za provinění, která nešlo trestat ani podle tehdejšího zrůdného kázeňského řádu, například kněz za kázání na cele. Vězeň tam měl denně nalámat osmnáct, později dvaadvacet vozíků kamene, rozbít na menší kusy, naložit, odvést a ještě si sám klást koleje. Nesplnění normy bylo trestáno korekcí, sníženou dávkou stravy a brutálním bitím.

Podle spisovatele Oty Ulče bylo v padesátých letech celkem 422 táborů a věznic, kterými podle historika Antonína Kratochvíla prošlo 217 000 lidí. Na ně bychom neměli nikdy zapomenout. Proto je třeba Zemanově kabinetu slib z roku 1999 stále připomínat.