Pátek 3. srpna 2001

předcházející

O tom letním cestování

Jan Rejžek

Vůbec nevím, co bych si uprostřed tohoto léta počal, kdyby mě naše deníky zevrubně neinformovaly o tom, jak tráví dovolenou naši slavnější spoluobčané. Nemyslím teď politikové, ale veselí baviči, nenahraditelné pěvkyně a charakterní herci.

Například se mi dost ulevilo při zprávě, že přes ustavičnou pernou práci se Hana Zagorová vydá se svým mužem Margitou aspoň na čtrnáct dní na Kanárské ostrovy, třebaže i tam bude hodně pracovat, zřejmě nad scénáři dalších vynikajících estrád pro Novu.

Také Petr Novotný je v jednom kole, neboť musí léto neléto odevzdat hned dvě knihy - kéž by aspoň jedna z nich byla kuchařka. Teprve potom vyrazí na Krétu. Každý dříč však nemá takové štěstí.

Jiřímu Krampolovi vyšla už osmá knížka, kdo by mu nějaký ten oddech nepřál, že, ale místo naplánované cesty do Řecka komik musel na menší operaci, a tak mu zbudou jižní Čechy.

Všechny celebrity ale tentokrát trumfnul dobrodruh Daniel Hůlka. Se sedmi statečnými kamarády míří až do Himaláje. Lidové noviny nedávno zveřejnily jejich podrobné plány a z putování přinesou další reportáže prostřednictvím satelitního telefonu.

Zaujalo a inspirovalo mě to, protože se rovněž s přáteli chystáme na jinou náročnou trasu, na Slovácko... Nás také láká touha zdolat extrémní podmínky a poznat trochu lidi, kteří v nich žijí.

Leccos člověk čte, ale to zdaleka nestačí, i když dnes obrovsky pomáhá internet, který nabízí zkušenosti svědků, kteří byli i na strážnických a horňáckých slavnostech a jsou ochotni rozdělit se o poznatky či varovat před tím, co je tam pít a jíst zbytečné a co nezbytné.

Jako parta Daniela Hůlky ani my nemáme žádného průvodce. Pojedeme zřejmě napřed do Uherského Hradiště, odkud musíme zdolat několikakilometrovou vzdálenost do Polešovic, které budou naším výchozím bodem. Potom půjdeme pěšky na Mařatice, kde bychom se měli trochu aklimatizovat.

Na této hlavní trase se mimochodem nachází cosi jako klášter, vinný sklep U lisu, který vede vzdálený bratranec dalajlámy, totiž primáše Hradišťanu. Třeba se tam na pár dní zastavíme. Dále chceme vystoupit na nedostupný hrad Buchlov, tyčící se na náhorní plošině, o němž i domorodci s obavami zpívají, že od něj vítr věje.

Tak jako náš turistický idol Daniel budeme chodit rozhodně pěšky. Nestavíme cestu na nějakých výkonech. Chceme prostě poznat sklípků, co jen bude možné, dokázat to, co zvládneme, a když to už zkrátka nepůjde, zůstaneme sedět venku, zahleděni na hvězdy…

Hned na začátku nás možná čeká problém v podobě přívalových dešťů. Všem nám bude asi průběžně špatně a všichni budeme mít střevní potíže. Jsme na to, doufám, fyzicky i duševně připraveni. Aspoň si člověk uvědomí, co má, jak žije a co pro něj je a co není podstatné. Jako ten moudrý a odhodlaný muž na Himaláji Daniel Hůlka.

Za naši partu slibuji, že mu budeme od burgundy šedé upřímně držet všechny palce.