Čtvrtek 2. srpna 2001

předcházející

Co s Terezínem?

Zdeněk Lukeš

Včera jsem byl po letech v Terezíně. Měl jsem tam přednášku na Letní škole architektů a výtvarníků. Ti se sem sjeli z různých zemí, aby se pokusili najít způsob, jak vnést život do umírajícího města. Odborně se tomu říká revitalizační projekt.

Terezín byl postaven jako pevnost nebo, chcete-li vojenské město. Architektonicky i historicky je to velmi zajímavé místo se zvláštní, přiznejme si, že poněkud pochmurnou atmosférou. Já tu byl kdysi na vojenském cvičení a nemám na tu dobu zrovna příjemné vzpomínky.

V podobně koncipovaném východočeském Josefově mi kdysi vyprávěli, jak už v době budování pevnosti na konci 18. století byl problém dostat sem civilní obyvatele. S vojáky nebyly potíže - ti sem byli prostě převeleni. Ale řemeslníkům, kovářům, zbrojířům, pradlenám nebo trhovcům, bez nichž by byl život v pevnosti nemyslitelný, se sem nechtělo.

Ani se jim nedivím - báli se, že pevnostní město bude obléháno a bombardováno cizími vojsky. Nakonec nezbyla jiná možnost, než jim odpustit placení daní. Pak se paradoxně ukázalo, že celá ta nesmírně nákladná stavba je přežitkem. Nepřátelská vojska se vůbec neobtěžovala dobývat Josefov a prostě se mu obloukem vyhnula.

Armáda však v tomto městě i v Terezíně už zůstala. Stahuje se až nyní a najednou se objevují zásadní problémy. Co s těmi desítkami objektů, kasáren, skladů a fortifikací? Lze pro ně vůbec najít adekvátní náplň? V Terezíně je alespoň známý památník židovským obětem, hojně navštěvovaný turisty.

Před deseti lety se objevovaly smělé plány. V Josefově mělo vzniknout jakési Světové centrum avantgardního umění. Jistý známý výtvarník tu městským radním vykreslil úchvatný obraz - budou sem proudit nejslavnější světoví malíři a sochaři, vzniknou tu galerie, kulturní centra, nadace a následně sem budou přijíždět masy turistů. Pestrobarevná bublina se po čase rozplynula.

Hledání smysluplné náplně bude asi mnohem obtížnější. Držím palce studentům, aby se jim to v Terezíně podařilo!