Úterý 24. července 2001

předcházející

Národní povaha

Ladislav Verecký

Existuje něco takového jako česká národní povaha? Spor, který se o to vede, není dosud rozhodnut. Někteří jedinci včetně prezidenta Havla soudí, že o české národní povaze se mluvit nedá, neboť pod touto povrchní nálepkou nacházíme obecně lidské rysy.

Já však vím na sto procent, že česká národní povaha existuje. Jak to vím? Jsem s ní v každodenním kontaktu. Pracuji totiž v deníku Mladá fronta DNES a mám tak k dispozici veškeré čtenářské ohlasy. Přicházejí mi redakční elektronickou poštou tak kolem čtvrté odpoledne. Trvám na tom, že v záznamech těchto většinou vyčítavých až rozzuřených telefonátů se vyjevují základní rysy české národní povahy v krystalicky čisté podobě.

Příkladů bych mohl poskytnout veletucet. Uvedu jen jeden z poslední doby. Reklamní oddělení listu, v němž pracuji, rozhodlo se věnovat čtenářům malý dárek. Každý, kdo si v třetí červencové pondělí zakoupí výtisk Mladé fronty DNES, obdrží od trafikantky zdarma balíček sušenek značky, kterou tu nebudu uvádět. Ani ne tak proto, že bych se zdráhal dělat neplacenou reklamu nějakému výrobci trvanlivého pečiva. Spíš se bojím, abych ho nepoškodil.

Když mi ono pondělí dorazila do počítače nová, tentokrát mimořádně objemná várka čtenářských ohlasů, viděl jsem, že většina příspěvků se týká akce sušenky. Pokud čekáte, že byly děkovné, jste na omylu. Neznáte českou národní povahu. Čtenáři si stěžovali. Jedni proto, že sušenky dostali, druzí proto, že je nedostali.

"To jste se zase předvedli s těmi sušenkami," volala jedna dáma, "ani náš pejsek je nechtěl žrát." Jiný čtenář připojil i radu: "Nechte si ty sušenky, stejně byly mizerný, a dělejte radši pořádný noviny." I ostatní telefonovali, jak se těšili, že si pochutnají, ale nedalo se to jíst. Máme si prý ty hnusné sušenky strčit za klobouk, nabouchat do trenek, jsou dobré leda na kompost…

"Kde jsou ty slíbené sušenky, vy podvodníci?" volali naopak čtenáři z míst, kde selhala distribuce. "Stál jsem tam jako žebrák a prosil o sušenky, ale trafikantka se mi vysmála." Naříkal jeden pán. Zavřel jsem oči a v duchu si představil, co by asi z pána vylezlo, kdyby slíbený dárek dostal. Bezesporu: nechte si ty mizerný sušenky!

Neboť taková je česká národní povaha. Stěžujeme si, že nám někdo - nejčastěji osud, nebo taky komunisti - něco odepřel. A když to dostaneme, nadáváme, že to není ono.