Středa 18. července

předcházející

Štěstí ve hře

Ivan Klíma

Hraju tenis už padesát let a tak se zájmem dívám, jak hrají ti mladí, a srovnávám. Je pravda, že v době mého mládí nikdo nedokázal při servisu udělit míčku rychlost dvou set kilometrů za hodinu, a pokud by to dokázal, neexistovaly přístroje, které by rychlost změřily.

Na druhé straně tenis nebyl jen bum bum, buď míč, pokud jej vůbec vrátíš, zahraješ tak, že na něj nedosáhnu, anebo ti míč na síti zatluču. Je také pravda, že když jsem byl mladší, tenis se hrál amatérsky, a i když se posléze profesionalizoval, tenistu ani ve snu nenapadlo, že by se vyplácely přímo astronomické částky za vítězství v turnaji.

Vím, že sportovci mohou špičkové úrovně dosáhnout jen spojením mimořádného talentu a mimořádného úsilí, také riskují své zdraví a obvykle končí kariéru podstatně dříve než ostatní lidé. Nicméně rozdíly mezi jejich příjmy a příjmy většiny ostatních lidí jsou tak propastné, že se nedají vysvětlit ničím jiným než naprostým zmatením hodnot v současném světě - přesněji skutečností, že za nejvyšší hodnotu na světovém trhu se považuje zábava, a to pokud možno zábava dramatická, akční.

Po zápase se mluvívá především o vítězi, o síle jeho vůle, schopnosti soustředit se, lepší fyzické kondici, změří se počet es, dvojchyb, nezaviněných chyb, úspěšných i neúspěšných úderů na síti a tak podobně. Kdo se díval na finálový zápas ve Wimledonu stejně jako na mnoho podobných, ví dobře, že ve skutečnosti rozhodovalo několik šťastných či nešťastných úderů.

Jeden míček se dotkne soupeřovy zadní čáry, zatímco soupeřův míček doletí o několik milimetrů za čáru. Někdy se míček zahraný do pásky překulí na jednu, jindy na opačnou stranu. Často jen několik v podstatě náhodných míčů z mnoha set zahraných rozhoduje o výsledku celého zápasu a tím také o více než desetimilionové odměně (počítáno v korunách), kterou jeden hráč dostane, a o niž druhý přijde.

Svým způsobem je tedy tím posledním faktorem ve hře štěstí - a tím i zápas těch nejlepších tenistů paradoxně připomíná jiné stále oblíbenější hry či hrátky, jakými jsou loterie, různá sázení na čísla, na vítěze dostihů či na cokoliv jiného, anebo přihlouplé, ale mnoha miliony dotované soutěže, kde hráči odpovídají na otázky typu, zda římský bůh války se jmenoval: Saturn, Uran, Svantovít nebo Mars, a získávají buď úplnou náhodou, anebo za triviální znalosti vysoké částky.

Ve srovnání s takto získanými penězi jsou ovšem miliardové odměny sportovcům naprosto zasloužené.