Pondělí 16. července

předcházející

Tuž se, Broumovsko

Marek Šálek

Možná si vzpomenete na ten kulatý obličej za brejličkami, jak si prstem odchlipuje ret a nastavuje televizním kamerám svůj uražený zub. Tehdy rypadlo bagru strhlo Jana Piňose ze střechy posledního bouraného domu a s další severočeskou vesnicí byl ámen. Těžba uhlí, kvůli které Libkovice zmizely z povrchu země, se o pár let později zastavila daleko před nimi. Lidé se odtud stěhovali do paneláků zbytečně.

Teď Piňos pracuje jako státní úředník, přesněji řečeno vedoucí Správy chráněné krajinné oblasti Broumovsko. Kromě toho založil občanský spolek s názvem Tuž se, Broumovsko! Ten mimo jiné obnovuje zarostlé, zrušené, nebo jinak zničené pěší cesty, které dřív procházely zdejší krajinou.

Možná si pamatujete i na jiného radikála ze začátku devadesátých let. Vlasy zacuchané do dredů mu splývaly na ramena, když těsně před zahájením Velké pardubické vběhl do Taxisova příkopu a položil se na jeho dno. Za chvíli už Petra Bergmanna odnášeli policisté a dostihoví fanoušci na tribunách znechuceně zaměřovali svoje dalekohledy na toho, kdo jim tak neomaleně chtěl pokazit zábavu.

Dneska Bergmann bydlí ve starém, dlouhé roky opuštěném pivovaru v Broumově a snaží se jej opravovat. Rád by v něm jednou pořádal nejrůznější představení, semináře, výstavy a umělecké dílny. Jak jsem nedávno zaslechl, svoje dredy už shodil: padaly mu do nich stará omítka a čerstvá malta. V těchto dnech mají oba zmínění muži plné ruce práce.

Společně s hrstkou dalších lidí - vesměs těch, kteří se na Broumovsko v poslední době přestěhovali z větších měst - pořádají akci s názvem Týden pro broumovské kostely. Pochopitelně by se neobešli bez spolupráce místní radnice, místního děkanství a několika firem. Avšak dobře víte, jakou roli hrají i v takzvaně "malých" dějinách - skutečné osobnosti.

Cílem Týdne pro broumovské kostely je zpřístupnit vzácné stavby, připoutat k nim pozornost veřejnosti a ukázat, jak by bylo možné je oživit - v dnešních podmínkách, které jsou zcela odlišné od první poloviny osmnáctého století.

Tehdy sem břevnovsko-broumovský opat Otmar Zinke pozval Kryštofa a Ignáce Dientzenhoferovi, aby v malebné, zalidněné a obhospodařované krajině broumovského výběžku vystavěli deset venkovských kostelů. Poválečné vyhnání Němců však sem přineslo zmar, kostely ztratily svůj původní smysl a tím své opatrovníky a mecenáše. Jejich dnešní stav je žalostný.

Ale dost historie. Z dnešního pohledu je zajímavější, že i v takových končinách, jakým je broumovský výběžek, se začínají zhmotňovat sny o občanské společnosti. Sny těch, kteří tvrdí, že bez každodenní iniciativy občanů nemůže existovat skutečná demokracie.

A překvapující je ještě něco jiného: že mezi hlavními hybateli očistného dění na Broumovsku jsou dva muži, kteří vešli do obecného povědomí jako naivní "ekoteroristé".