Pátek 29. června 2001

předcházející

Cesty za štěstím

Ondřej Neff

Nastává doba prázdnin a to je doba, kdy milióny lidí nasednou do automobilů a vlaků a letadel a lodí a odjíždějí pryč. Pokud možno daleko. Dokonce se zdá, že míra štěstí roste s počtem projetých tisíců kilometrů.

Nebylo tomu tak vždycky. Vybavuju si vyprávění mého otce z doby, kdy byl jinoch patnáctiletý. Doba - polovina dvacátých let. Měl nastoupit gymnaziální studia v Ženevě. Rodinná rada debatovala o tom, kdo s ním pojede. Strejců a tet bylo habaděj - ale nikomu se nechtělo do Ženevy jet! Strašná dálka a lokomotiva kouří a koleje drncají...

Nakonec se uvolila italská tetička Cesarina, že tedy pojede. "Vážně bys to pro našeho Ládu udělala," rozplývala se moje babička. Skromná žena teta Cesarina přikyvovala. Ano, ona tu obrovskou oběť přinese. Pojede s Ládíčkem do Ženevy. Tahle historka se vyprávěla a poslouchala - se smíšenými pocity - v době, kdy jsme žili v lágru obehnaném ostnatými dráty.

Tak tohle je opravdu pryč. Všechno. Dráty, i nechuť k cestování. Cestuje každý, kdo na to má, a kdo nemá, půjčí si - banky nabízejí půjčky. Je to jednoduché. Nasednete, dopravní prostředek vás vyplivne v místě určení, říká se tomu destinace - a když tam nenajdete to, co máte doma, nadáváte. Proto ten úžasný celosvětový úspěch mekdonaldovských restaurací. To je ta správná idea cestování - od mekdonaldu k mekdonaldu, od disneylandu k disneylandu.

Ano, já vím, přeháním, a vy takoví nejste, vy cestujete proto, abyste změnili vzduch a poznali cizí kraje a nabili baterky. Však vám přeju šťastnou cestu a pěkné počasí. Z cestování si tak trochu utahuju, protože jsem lenoch líná a cestování nemám rád. S gustem si čtu v Komenského Labyrintu světa jeho vášnivé útoky proti cestování. Nenáviděl je nade vše, spolu se vším kvaltováním, jež - jak známo - toliko pro hovada vhodné jest. No a vidíte - poté co se rozloučil s vlastí na Růžovém paloučku, strávil celý život na cestách.

Takže závěrem bych se měl doznat, jak jsem na tom s cestováním já. Nuže, necestuju. Jak slyšíte, sedím tady a povídám do rozhlasu. A tak to bude po celé léto. Nehnu se z Prahy. Jenom si odskočím na pár dní do Japonska, ale to se nepočítá, protože to bude služebně. A na čtrnáct dní do Francie, a to se taky nepočítá, protože je to blízko. Vždyť cestování, to je jen bůhdarmé mrhání energií, které nenáviděl už náš neúnavný cestovatel Komenský.