Pátek 22. června 2001

předcházející

Péče o kulturu

Ivan Medek

Žil jsem nějaký čas ve Vídni. Pro člověka, který má něco společného s hudbou, má toto město zvláštní význam. Nejen proto, že se na každém kroku přesvědčuje, kdo z těch největších kde bydlel, tvořil a zemřel. Ale především proto, jaké má hudba, opera a hudebníci v tomto městě postavení - prestiž.

Už je to pár let, tomu muži je dnes přes 40, tehdy mu bylo 20. Byl právě přijat do orchestru Vídeňské státní opery a stal se tedy také Vídeňským filharmonikem, což je symfonický orchestr, složený z vybraných členů orchestru operního. Tehdy si tento mladík, vypadající ještě jako dítě, řekl: budu asi potřebovat auto.

Zašel do prodejny BMW a pravil, že by chtěl poslední model řady 321i. Prodavač se zeptal, jakou může pán složit zálohu. Mladík odpověděl, že žádnou, peníze nemá. Prodavač opět velmi slušně: Pán je student? Mladík, že ne, že je členem Vídeňských filharmoniků. Prodavač pak ještě uctivěji požádal o potvrzení ze zaměstnání, načež mému milému mladému muži dali klíčky od vozu a práli mu šťastnou cestu.

Musím se přiznat, že kdybych pak to auto před domem onoho mladíka neviděl, nevěřil bych tomu a v duchu jsem si říkal, jak by to asi vypadalo, kdyby se jednalo o člena České filharmonie. Být ve Vídni filharmonikem něco znamená. A mít "Filharmonika", což je zlatá jubilejní mince, je považováno za velmi výhodnou finanční investici. Její cena každým rokem stoupá.

Jak se to všechno mohlo stát? Po prohrané první světové válce se Rakousko z bohaté a mocné monarchie stalo přes noc chudou republikou. Vídeň přestala být centrem moci a stala se městem na okraji státu.

Tehdy rozhodující lidé ve vládě usoudili, že jediné skutečné bohatství, které Rakousku zbylo, je kultura, zejména hudba a divadlo. Investovali, nedopustili proletarizaci umělců, získali světové osobnosti, které založily mezinárodní hudební festival v Mozartově rodném Salcburku. Vyplatilo se to.

Dnes jsou například Vídeňské slavnostní týdny spolu se salcburským festivalem a řadou dalších produkcí v ostatních městech považovány za jeden z velmi významných přínosů do státní pokladny. Vždyť jen při slavnostním otevření vídeňských slavností bylo na koncertě před radnicí 40.000 diváků - a to se nehrál jen Strauss, ale také Beethoven.

Kdykoliv si na to vzpomenu a uvědomím si, jak malou roli hrají v našich vládách ministři kultury, mám pocit, že jsme něco zmeškali.