Čtvrtek 21. června 2001

předcházející

Přímá demokracie v Javorníku

Břetislav Rychlík

Politika je 10% teorie a 90% taktiky tvrdíval údajně komunistický předák Kléma, ten, co měl pod čepicí. Běžný pohled na teoretický fundament velké české politiky ukazuje, jak zoufale málo zůstalo z ideologického dělení na pravici a levici, jak vyprázdněný obsah představuje těch 10% teorie. Ovšem 90% taktizovaní přetrvává.

Ve věčných obchodech při rozdělování podílu na moci, při typickém zakulisním porcování kořisti se ve vteřině dá zapomenout na všechny ideologické mobilizace. V praxi se pak běžně prolíná pravicový pohled levicové vlády na privatizaci socialistických molochů českých bank se sociálním inženýrstvím české pravice.

Nedávno jistý sociální inženýr v rouše pravicového poslance navrhl, aby se každá vesnice pod 1000 obyvatel povinně sloučila s nejbližší větší obcí.

Pro Javorník nad Veličkou, tradiční obec s bohatou historií a úchvatnou kulturou, by to znamenalo zpětné sloučení obce se sousední Velkou nad Veličkou. Toto naposledy provedli komunisti a sotva se javorničtí kalvíni odtrhnuli zpátky k tradici a přijali zpět z rukou předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu svůj znak a prapor, bylo by po všem.

Původní malá osada, pojmenovaná podle množství javorů Javorníček, právě vloni slavila 650 let. Obcí prošly tatarské a turecké hordy, dějiny reformace i protireformace, kruté pronásledování a mučení jezuitou Rychlíkem, osvobozující toleranční patent.

Mahen tady psal svého Jánošíka. Janáček do mlýna v Petrušské dolině situoval Její pastorkyňu. Mrštíci, Zdena Braunerová, Vítěslav Novák kdysi a třeba Vladimír Merta či Ludvík Vaculík dnes oceňovali svébytnost místní kultury.

Obec má 200 tradičních rodin. Každý se zná s každým a způsob spravování vesnice je takřka čítankovou ukázkou přímé demokracie.

"Já volím Kružicu, jak jsem předtím volila Morávečka," pravila v roce 1994 při druhých svobodných komunálních volbách sousedka, dnes už nebožka, školnice, lidová vyšívačka a vypravěčka pohádek, paní Běta Psíková (to příjmení je zaznamenané v Javorníku už od 15. století). Takto bezděčně (avšak trefně) pojmenovala podstatu té vzájemné výhody, kterou má demokracie v praxi na malém městě.

Přímý vztah politika s voličem. Kandidát na starostu Kružica Martin to tehdy potvrdil: "Já musím, kromě běžných povinností být u toho, když se někomu telí kráva. A musím to ovládat. Když někdo bije ženu, musím zakročit, pokud není třeba volat policajty. A musím se chovat slušně, protože bych se nemohl lidem podívat do očí."

Obdobně hovoří a hlavně jedná i dnešní starosta Hozák Jan. Místo taktiky je komunální politika 90 % praxe - vodovody, plyn, úroda, přírodní katastrofy, jako třeba neúroda švestek a šarka, dobré vztahy s kostelem a farou, úroveň fotbalu i převaděčské gangy, chátrající památky lidové architektury a jejich záchrana, skvělé pěvecké sbory i okolní chráněné orchidejové louky.

Na vzhledu obce je péče vidět den ode dne. Tady není na ideologické teoretizování čas. Vsadím se, že většina z oněch osmi set obyvatel ani neví, na kandidátce které politické strany nezávislý starosta byl umístěn. Lidi zajímá ten, komu mohou důvěřovat. Protestantský Javorník dal svojí kulturou dnes už rozdělenému demokratickému Československu takřka druhou národní hymnu.

Píseň "Teče, voda, teče" se objevila ve druhé Bartošově sbírce v roce 1892, zapsána nejplodnějším spolupracovníkem Leoše Janáčka i Františka Bartoše, sběratelem Martinem Zemanem. Duchovní kořeny melodie sahají hluboko do 16. století.

Tomáš Masaryk vzpomíná, jak na ostrově Capri fascinoval zpěvem této písně Maxima Gorkého. Úchvatný text byl pak zprzněn v kavárenském pražském prostředí slovakismy i totálními gramatickými nesmysly.

Podobně by v myslích některých politiků byla zprzněna samostatnost této obce, která je živoucím důkazem, že prvky přímé demokracie potřebuje naše politika jako sůl.