Středa 20. června 2001

předcházející

Prokleté místo

Ladislav Verecký

Snad každý má místo, jemuž by se měl pokaždé vyhnout obloukem. V mém případě je to mezinárodní letiště Newark v New Jersey, jedna z bran do New Yorku. Potíž je, že vyhnout se mu většinou nemůžu. Nedostal bych se totiž do Spojených států amerických, jak mi velí služební povinnost.

Když jsem tam poprvé prošel imigrační kontrolou, zamířil jsem k pásu se zavazadly, tak jako na jiném letišti. Můj kufr tam už dokonce jezdil. No výborně! Sundal jsem ho z pásu a pro jistotu se podíval na visačku. Zarazilo mě, že je na ní jméno Jiří Kropáč a litoměřická adresa.

"Nic se neděje," řekl jsem si však. Můj kufr ještě nepřijel. Počkám. Vrátil jsem Kropáčův kufr na linku a čekal. Minula půlhodina a nic. "Aha, to oni mi asi omylem vyměnili visačku" řekl jsem si nakonec, ne nepodobný tonoucímu, jenž se stébla chytá.

Sundal jsem svůj kufr, otevřel ho a strnul. Uvnitř kromě cizích svršků leželo šest půldruhalitrových lahví českých limonád. Nějaký pašerák limonád mi podstrčil svůj kufr a utekl s mým. Co budu dělat? Že bych svému manhattanskému kamarádovi věnoval místo broušených sklenic jako svatební dar limonádu Zátka oranž?

Nebudu to natahovat. Dva dny trvalo, než jsem dostal svůj kufr z Illinois, kam s ním utekl počítačový expert Kropáč, muž, který měl za to, že v Americe je nedostatek nealkoholických nápojů.

Jindy mi při odletu z Newarku ukradli pas dva němečtí teroristé. Alespoň tak zní má verze. Párek vrkajících, dobře oblečených Němců mě tam v baru dvakrát požádal, zda bych se neposunul, aby viděli na televizi. Sem? Ano, vlastně ne, tam. Jak jsem se shýbal pro tašku, ztratil jsem ze zřetele věci na pultu. Němci najednou vypadli a já jsem zjistil, že mám na baru peněženku i letenku, ale pas zmizel.

Dlouho jsem pak trnul, zda se jednoho dne nedočtu v novinách, že dosud neznámý voják Frakce rudé armády Ladislav Verecký spáchal atentát na Helmuta Kohla nebo doktora Oetkera.

Vyvrcholilo to letos začátkem června. "Vaše vízum vás neopravňuje ke vstupu do země. Než budete vyhoštěn, zaplatíte pokutu sto sedmdesát dolarů," vyštěkla na mě imigrační důstojnice a odeslala mě s ozbrojenou eskortou do ohromné čekárny plné podezřelých živlů. V takovém případě vám čisté svědomí není nic platné. Rozklepal jsem se. Opět to zkrátím. Po hodině se mi s úsměvem omluvili. Prý omyl.

Ve městě jsem se šel uklidnit do čínské restaurace. Po večeři se mi skutečně trochu ulevilo. Usměvavý číšník mi s účtem přinesl i fortune cookie, oplatku, v níž je zapečený zaručeně dobrý horoskop. Rozlomil jsem krustu a na čele mi vyrazil ledový pot. Na papírku stálo: "Brzo se stanete středem pozornosti."