Pátek 15. června 2001

předcházející

Mohou média vychovávat?
aneb pískající sazeči

Ivan Medek

Když v roce 1930 nastoupil na místo hudebního ředitele Radiojournalu, jak se tehdy jmenoval Československý rozhlas, všestranně vzdělaný hudební skladatel a kritik Karel Boleslav Jirák, prohlásil, že za svůj hlavní úkol považuje pozvednutí obecného vkusu

Vzpomněl jsem si na to, když jsem před několika dny z jakési perverzní zvědavosti zhlédl televizní noviny naší největší soukromé televize. Kolik jen času uběhlo od té Jirákovi snahy a kde to dneska jsme.

Mají média vůči veřejnosti vůbec nějaké a jaké povinnosti a mají mj. dokonce právo, nebo třeba i povinnost vychovávat? Vychovávat je problematické slovo. Pro některé možná až jakoby pohrdání úrovní čtenáře nebo diváka.

Když jsem před časem na toto téma mluvil s mocným ředitelem té naší největší soukromé televize, hrozně se zlobil, když jsem se odvážil tvrdit, že jeho firma, což se mi zdá přesnější název než televize, diváky tak jako tak vychovává, například tím, jak vybírá a řadí zprávy, čemu dává přednost, co potlačuje, nebo přinejmenším ignoruje. Totéž platí o výběru převzatých i komponovaných pořadů. Musí to tak být? - ptal jsem se jakoby naivně.

A Vy byste to chtěl měnit? Lidé to přece chtějí - odporoval onen mocný, mimochodem také velmi vzdělaný muž. Vy byste snad chtěl naše diváky vychovávat, vést? Vždyť Vy mluvíte jako člověk z 19. století - obrozenec. Musel jsem přiznat, že v tomto směru by mi 19. století bylo docela milé.

Dnes vím, že takové debaty jsou zbytečné. Dovedu si představit, že kdyby někdo přišel s myšlenkou dělat třeba v televizi osvětu, nedostal by pravděpodobně od potenciálních inzerentů ani halíř. Což také vypovídá o světě, ve kterém žijeme. A přesto si myslím, že není všechno ztracené.

Musí se to ale asi umět. Před časem vysílal rozhlas v nějaké hudební soutěži jeden týden každé ráno před sedmou hodinou menuet z Beethovenovy klavírní sonáty op.49. Když jsem přišel ve čtvrt na osm do jedné tiskárny, pískali si tento menuet všichni sazeči.

Bylo jim to nabídnuto, dostali to do uší. Co je v tom povýšeneckého? Jindy na otázku v anketě: Chcete raději Dvořáka, nebo zábavnou muziku, všichni odpověděli: Dvořáka ne. Pak jim byly přehrány anonymní ukázky a všichni si vybrali Dvořákovy valčíky.

Nejde tedy o poučování, ani o tzv. vychovávání. Jde o to, co a jak je nám nabízeno. Ale možná, že mluvím o něčem, co dnes nikoho nezajímá. Jenže, myslím, že nejde jen o dnešek.