Středa 13. června 2001

předcházející

Tuk z kafilérií

Leo Pavlát

Prokázaný případ nemoci šílených krav v České republice vyvolal strach obyvatel a zděšení části zemědělců. V tisku je možno se dočíst, které potraviny z hovězího masa jsou potencionálně nejvíce nebezpečné a které jsou nebezpečné jen středně.

I když život ve své podstatě je vždy spjat s řadou rizik, v případě nemoci šílených krav jde přece jen kvalitativně o něco jiného.

Občan demokratické země se v zásadě může rozhodnout, jaké riziko chce, či nechce podstoupit. U nemoci šílených krav však vědci a lékaři odhadují inkubační dobu u zvířat i člověka na 10 - 15 let.

Kdo z nás může s jistotou říct, že v posledních 10 - 15 letech nevědomky nepožil žádnou z uvedených kontaminovaných potravin? Přesto, jako by se nic nestalo, i nyní je problém ideologizován.

Ti z politiků, kteří „trvale udržitelný rozvoj" považují za panikaření ekologických extremistů a zpochybňování moderní vědy a techniky, nevidí důvod revidovat své názory.

Výzvy k sebeuskrovnění, za nimiž vedle ekologů stojí i věřící, pociťující odpovědnost ke všemu živému na základě biblické zvěsti, k nim nedoléhají. A pokud snad někdo z odpovědných připustí, že čelíme problému zásadní povahy, klade otázky i tam, kde odpovědi jsou zřejmé.

Například poradce ministra zemědělství Josef Daněk veřejně uvedl, že „Česká republika … je tržním hospodářstvím a tlakem vyspělých technologií nucena neustále zvyšovat užitkovost zvířat až na hranici jejich genetických a fyziologických schopností…

Mají se tyto hranice respektovat?" táže se poradce ministra. „Má se respektovat důstojnost zvířat?" Ať již člověk přistupuje k Bibli jako věřící či ne, může v této knize knih již několik tisíciletí číst i o úctě člověka k přírodě a zvířeti.

Jakkoliv Bible nepopírá, že člověk má užívat bohatství země, určující pro vzájemný vztah zůstává lidská odpovědnost, šetrnost a soucit. Zvíře tak například nemá být poraženo se svým mládětem. Majitel má svým zvířatům dopřát dne odpočinku. Je zapovězeno orat společně volem a oslem, aby se slabší zvíře nevyčerpalo.

Desatero, považované za společný odkaz židovsko-křesťanské kultury, je přinejmenším v šesti ze svých deseti postulátů přímo či nepřímo obsaženo v zákonodárství demokratických zemí. V tomto smyslu je výrazem přirozené morálky.

Co se týče vztahu ke zvířatům, přirozená morálka i zákon zůstávají v mnoha ohledech nemravné.

Důkaz za všechny? V souvislosti s nemocí šílených krav jsem se z televize doslechl nejen o telatech živených masokostní moučkou z jiných krav, ale i tukem z kafilérií namísto mateřského mléka.