Úterý 12. června 2001

předcházející

Inspirace

Jiří Dědeček

Zavedl jsem se před lety jako protestsongový písničkář, dodnes se to ode mne tu a tam čeká. Jenže mně dnes do značné míry satirické zpívání nahrazují právě takovéto úvahy, fejetony, rozjímání a komentáříčky.

Mnozí z toho usuzují, že inspirační zdroje pro kritickou odrhovačku vysychají, že v dnešní době, kdy se „může všecko", už není o čem zpívat.

Co teď vlastně děláte, když nepřítel zmizel, ptají se mě dávní známí, náhodní návštěvníci různých webových stránek a občas i novináři. A já potom to nedorozumění vysvětluji...

Především se ani zdaleka nemůže všecko, například rozhodně ne z hlediska hranic, které umravňují náš život v lidské společnosti. A tak kdybych se jako písničkář chtěl omezit jenom na to, že budu znesvěcovat posvátné totemy překračováním různých zvyků, obyčejů, zákonů a tabu, měl bych vystaráno. Ale nevím, jestli by mě to bavilo.

Dále pak - to zpívání je činnost dosti iracionální, byť se do něj tu a tam vkrádají logické prvky. Ale zpívá se zkrátka, protože se musí. Zpívá se, když je veselo, zpívá se, když je smutno. A jestli bylo o čem, ukáže se až dodatečně.

A i když náhodou o čem není, ono to stejně jen tak odněkud zevnitř prýští a nikdo neví proč. Jenom se tak čistě náladově bezobsažně notuje, tóny se formálně nesou krajem, až se na ně nějaký ten obsah sám od sebe nalepí. Já bych si s tím nedělal takovou hlavu. Někteří sice nejprve hledají takzvané nosné téma, ale já nevím, jestli by mě to bavilo.

A hlavně si myslím, že žádný nepřítel přece nezmizel! A nikdy nezmizí! Nemám teď na mysli jenom zakuklení a převlékání bolševíčků - já svého nepřítele vidím šíře. Obecně vzato - je to Blbec.

Tím, že po listopadu 1989 přestala být lidská blbost tak jednoduše lokalizovatelná (poněvadž stranicky podchycená), rozlezla se nám, rozprostranila, a to doslova, do všech stran. Kdybych se tedy chtěl umělecky redukovat jenom na to, že do jejích nositelů budu rýt, mám opět co dělat až do smrti a ještě v klidu mohu předat živnost dětem. Ale nevím, jestli by je to bavilo.

Kdyby zkrátka písničkář měl vyplýtvat veškerý svůj čas a talent na nechutné půtky a skandály všech těch macků, svobodů, kožených a železných (a co jich ještě bude!), nezbyl by mu nakonec čas na podstatnější témata.

Například... teď si zrovna na žádné nevzpomenu, ale věděl jsem jich kvanta. Například kdo jsme, odkud kráčíme a kam jdeme a co nás to proboha napadlo. Nebo tak něco.

Abych to tedy, přátelé, nějak logicky uzavřel - nikoli každý můj nepřítel je blbec, avšak každý blbec je můj nepřítel. Ptejme se jeden druhého chytře.