Pondělí 11. června 2001

předcházející

Akademie věd a vysoké školy - spolupráce nebo řevnivost?

Václav Pačes

Jedna z absurdit reálného socialismu byla představa, že na vysokých školách se má učit a v Akademii věd se má bádat. Není zhoubnější koncepce v oblasti vědy a vzdělávání a dodnes se potýkáme s jejími pozůstatky.

V minulosti byly vysoké školy ostře sledovány z politického hlediska hlavně proto, že se v nich soustřeďovali vysokoškolští studenti, tedy mládež, jak zkušenost učila, nebezpečná, protože samostatně myslící.

Někteří naši nejlepší ale nedostatečně konformní vědci byli z vysokých škol vyhozeni. Mnozí našli naštěstí své uplatnění v Akademii věd, protože tam nebyl politický dohled přece jen tak ostrý a navíc byla Akademie vedena vcelku rozumnými lidmi a skutečnými vědci, například Františkem Šormem.

Za to byly z Akademie zcela vymýceny některé sociálně politické vědy. Dnes je třeba, aby se Akademie a vysoké školy spojily a všechno napravily. Akademie by především měla vysokým školám nezištně pomáhat zejména zlepšit tvůrčí prostředí.

Základní rozdíl středoškolského a vysokoškolského studia totiž stále je v tom, že na vysoké škole se má student učit vlastní vědeckou nebo uměleckou činností. To samozřejmě nelze bez intenzivní tvůrčí činnosti pedagogů. Pomoc vysokým školám je třeba poskytovat nenápadně a kolegiálně, nejlépe při vzájemné spolupráci na řešení vědeckých projektů.

Akademie je ovšem na vysokých školách závislá při získávání doktorandů. Vzpomínám si, že když já jsem v 60. letech dělal konkurs na aspiranturu na Akademii věd, přihlásilo se tenkrát snad dvacet uchazečů. A věděli jsme, že přijmou čtyři, maximálně pět.

Dnes se do konkursu na doktorské studium zhusta nepřihlásí nikdo. Proto je třeba aby se vědci z Akademie podíleli i na výuce na vysokých školách, a to již v prvních ročnících. Jen tak mohou včas podchytit talenty pro vědeckou práci. Na tomto postupu se shodují v podstatě všichni.

Otázkou ale je, zda se tento plán naplňuje. Naštěstí je dnes už možno říci, že v zásadě ano. Ale leccos ještě zůstává k dořešení. Na vysokých školách se prý někdy obávají ze strany Akademie věd konkurence - zbytečně. Spolupráce je v zájmu studentů a pomůže vytlačit z vědeckých ústavů a kateder vysokých škol neschopné vědce a pedagogy. Akademie věd by zejména měla pomoci nově vznikajícím regionálním vysokým školám.

Někteří si zase stěžují, že doktorandi jsou někde „přidělováni" školitelům na vysoké škole, ačkoliv by mohli vědecky pracovat v lepších podmínkách na ústavu Akademie. Ale vysokoškolský zákon dává studentovi možnost ovlivnit, kde bude pracovat na své disertaci a kdo bude jeho školitelem. Aby si mohl zvolit, musí být ovšem informován o všech možnostech. Vždyť jde především o jeho budoucnost a měl by si tedy prosadit pracovat v těch nejlepších podmínkách.

Říkává se, že stát nemá lepší investici, než je investice do vzdělání a do vědy. Proti tomu namítají někteří zastánci tvrdého trhu, že na tuto investici si musíme nejdřív vydělat.

Ale jak si máme vydělat zastaralými výrobami a bez základu na němž můžeme stavět moderní produkci a služby? Pokud se ve státním rozpočtu nenajdou dostatečné prostředky pro podporu vědy a vzdělávání, hrozí nám odchod nadějných talentů do zahraničí a, co horšího, i mimo vědu. Nedopusťme to!